Řecký chrám je obydlím boha, představeného v [[Cella|celle]] chrámu. V mykénské době žádné chrámové stavby neexistovaly, první začaly vznikat až v 10. století př. n. l. První chrámy byly stavěny v jednodušší formě napodobující lidský příbytek, nicméně stavební vývoj se neustále zdokonaloval, až dospěl k monumentálním stavbám. Chrám byl obvykle umístěn v posvátném okrsku (tenemos) a byl ohrazen zdí (periblos). Podezdívka o několika stupních, na které chrám stál, se jmenovala krépis, a její horní plocha stylobat. Uvnitř chrámu byly obvykle 3 místnosti: předsíň (pronaos), cella a zadní předsíň (opisthodomos). Střecha chrámu bývala sedlová, vytvořená z mramorových desek nebo z prejzovitých tašek, a na okrajích zdobená antefixy. Nad vodorovnou římsou kratších stran chrámu byl trojúhelníkový štít zvaný [[Tympanon|tympanon]], uvnitř zdobený sochami - akrotérii. Velikost chrámů se lišila, mezi ty největší patřily [[Artemidin chrám v Efesu]] (55 X 109 55×109 m) a Diův [[chrám v Akragantu]] (112 X 56 112×56 m) na Sicílii. Zatímco proslavený [[Parthenón]] měří 31 X 69 31×69 m.
Chrámy dělímese dledělí podle počtu sloupů v průčelí:
* tetrastylos (4 sloupy) [[File:Miniaturk 009.jpg|thumb|novodobá představa Artemidina chrámu v Efezu]]
