Vinobraní (opereta): Porovnání verzí

Přidáno 4 113 bajtů ,  před 7 lety
dokončení
(dokončení)
'''''Vinobraní''''' (v německém originále '''''{{Cizojazyčně|de|Die Winzerbraut}}''''', tj. doslova „Vinařská nevěsta“) je [[opereta]] ve třech dějstvích českého skladatele [[Oskar Nedbal|Oskara Nedbala]], jejíž libreto napsali vídeňští libretisté [[Leo Stein]] (vl. jm. Leo Rosenstein, 1861–1921) a [[Julius Wilhelm]] (1871–1941). Premiéru měla [[11. únor]]a [[1916]] ve [[Vídeň|vídeňském]] Divadle na Vídeňce ([[Theater an der Wien]]), v českých zemích ji poprvé uvedla zpěvohra [[Divadlo na Vinohradech|Vinohradského divadla]] 17. dubna téhož roku.
 
== Vznik, charakteristika a historiecharakteristika ==
Oskar Nedbal se po mezinárodním úspěchu ''[[Polská krev|Polské krve]]'' z roku 1913 a po odbočce k baletu (''[[Andersen (balet)|Andersen]]'', 1914) brzy znovu vrátil. Libretistou mu byl stejně jako v případě ''Polské krve'' opět Leo Stein (vl. jm. Leo Rosenstein, 1861–1921), tentokrát ve spolupráci s Juliem Wilhelmem (1871–1941).<ref>{{Citace monografie
Premiérový úspěch operety byl stejně jako u ''Polské krve'' bouřlivý, i kritiky byly příznivé, přesto se osud předchozí Nedbalovy operety zcela neopakoval. Z různých důvodů, k nimž patřila jistě zhoršující se politická situace Rakouska-Uherska, která činila jihoslovanský námět méně sympatickým, ale také povaha díla, které postrádalo sólové „šlágry“.<ref name="Künzel">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Künzel
| jméno = Benjamin
| titul = Unkonventionelle Wiederentdeckung. Nedbal, Oscar - Die Winzerbraut
| periodikum = Klassik.com
| odkaz na periodikum =
| datum vydání = 2011-10-16
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2012-09-04
| url = http://magazin.klassik.com/reviews/reviews.cfm?TASK=REVIEW&RECID=20287&REID=12893
| issn =
}}</ref>
<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Barnard
| jméno = Nick
| titul = Oscar NEDBAL (1874-1930) Die Winzerbraut (The Vineyard Bride)
| periodikum = MusicWeb International
| odkaz na periodikum =
| datum vydání = 2011
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2012-09-04
| url = http://www.musicweb-international.com/classrev/2011/Aug11/Nedbal_Winzerbraut_7776292.htm
| issn =
}}</ref> I tak bylo přijetí veřejností obstojné, Theater an der Wien hrál operetu v prvním tahu asi padesátkrát za sebou a celkově tam dosáhla 137 představení,<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Frey
| jméno = Stefan
| titul = Daß das Gute da oft ganz nah', ach so nah'!
| sborník = Oskar Nedbal: Die Winzerbraut (booklet)
| vydavatel = CPO
| místo = Georgmarienshütte
| rok vydání = 2011
| strany = 8
| jazyk = de
}}</ref> do roku 1921 se na německojazyčných scénách hrála 270krát,<ref name="ON202">{{Citace monografie
| příjmení = Šulc
| jméno = Miroslav
| počet stran = 380
| isbn =
| strany = 202198
| jazyk = cs
}}</ref> Z úspěchu předchozí operety bylo jasné, že Nedbalovým originálním přínosem v žánru jsou slovanský kolorit a rytmy, čehož bylo radno využít. Za probíhající světové války, ve které byly hlavními protivníky Rakouska Rusko a Srbsko a i ostatní slovanské národnosti (jako Češi) byly podezřelé ze sympatií s nepřítelem, byl výběr prostředí obtížný; nakonec padl na [[Chorvatsko|chorvatské]] prostředí, na rozdíl od ''Polské krve'' však kombinované s domácím prostředím vídeňským.<ref name="kronika130">{{Citace monografie
}}</ref> „kasaštykem“ se však ''Vinobraní'' nestalo a brzy po první světové válce z jevišť zmizelo, takže německá kritika v současnosti může tvrdit, že „s Nedbalovým ''Vinobraním'' dokonce ani zkušení znalci žánru v zásadě nikdy nepřišli do styku“.<ref name="Künzel"/>
 
To ovšem zdaleka neplatí pro české prostředí, ve kterém ''Vinobraní'' dodnes patří ke kmenovému repertoáru českých operetních souborů.<ref name="kronika130">{{Citace monografie
| příjmení = Šulc
| jméno = Miroslav
| strany = 130
| jazyk = cs
}}</ref>
}}</ref> Česká premiéra se konala již za dva měsíce po premiéře vídeňské, totiž 17. dubna 1916. Uvedla ji tehdy Vinohradská zpěvohra, překlad pořídil, režíroval a hlavní úlohu hrál oblíbený pražský písničkář [[Karel Hašler]], hudebně nastudoval Nedbalův synovec Karel.<ref name="kronika422">Šulc, Česká operetní kronika, s. 422.</ref> Ještě v témže roce ''Vinobraní'' uvedla i všechna další česká divadla hrající operetu, tj. divadlo [[Národní divadlo Brno|brněnské]] (8. září), [[Divadlo Josefa Kajetána Tyla|plzeňské]] a na různých místech hrající [[Východočeská divadelní společnost]].<ref name="kronika130"/>
 
Libreto tentokrát není tak povedené, drží se více některých operetních šablon (hlavní finále na konci 2. dějství), charaktery se zčásti opakují z ''Polské krve'' (intrikánská subreta Julja namísto Wandy, mladokomik Franjo namísto Popiela – tyto postavy ostatně kritika považovala za nejzdařilejší<ref name="NFP">{{Citace periodika
| příjmení = r.
| jméno =
| autor =
| odkaz na autora =
| spoluautoři =
| titul = Theater und Kuntsnachrichten – Theater an der Wien
| periodikum = Neue freie Presse
| odkaz na periodikum = Neue freie Presse
| rok = 1916
| měsíc = únor
| den = 12
| ročník =
| číslo = 18490
| strany = 15
| url = http://anno.onb.ac.at/cgi-content/anno?aid=nfp&datum=19160212&zoom=33
| issn =
}}</ref>). Namísto postupně zmoudřelého Bola z ''Polské krve'' nastupují postavy dvě, rozmařilý Bogdan a ušlechtilý Milan. Bogdan se svých charakterem a písní dominuje 1. dějství, proto je dramaturgicky problematické, že tím i z operety mizí. Originálnější je skutečnost, že vztah stárnoucího Milana a mladičké Lízy skončí šťastně – to bylo pro diváky představením a i soudobá kritika začíná slovy „Že se Milan a Líza přece jen stanou šťastným párem, to by nikdo nebyl věřil. Je to překvapení večera.“<ref name="NFP"/> Postava komické staré Mizzi Müllerové navazuje na Jadwigu z ''Polské krve'', ale je výraznější (i proto, že ve ''Vinobraní'' chybí starokomická role), zato postava Milanova syna Nikoly je mdlá.<ref name="ON201">Šulc, Oskar Nedbal, s. 201.</ref>
 
Oskar Nedbal na libreto reagoval adekvátně. Kvůli vídeňskému prostředí se zde vyskytuje více valčíků a jiných míst podle běžného vzoru vídeňské operety, což mu poté značně vyčítala česká kritika (Národní listy: „není to čistě jihoslovanský vzduch, čpí vídeňskou pačulí“), a i soudobý autor Miroslav Šulc se zmiňuje o „valčíkové podbízivosti a kupletovém ladění“.<ref name="kronika130"/> Přesto i tato místa nesklouzla do sentimentality a nepoklesla pod určitou úroveň. Veškerá kritika se však shodla, že hudebně nejcennější jsou místa s chorvatským koloritem, což jsou zejména sborové písně a tance v prvním a zejména druhém jednání, píseň Bogdana z 1. jednání (''Draga ljubica'') a Julji z 2. jednání (''Golub ljubi golubicu''). Chorvatské [[kolo (tanec)|kolo]] tvoří základní motiv předehry i celé operety.<ref name="NFP"/><ref name="ON201"/><ref name="kronika130"/><ref name="booklet">{{Citace sborníku
| příjmení = Frey
| jméno = Stefan
| titul = Daß das Gute da oft ganz nah', ach so nah'!
| sborník = Oskar Nedbal: Die Winzerbraut (booklet)
| vydavatel = CPO
| místo = Georgmarienshütte
| rok vydání = 2011
| strany = 8
| jazyk = de
}}</ref> Nedbal se v operetě důsledně vyhnul sólovým „šlágrům“, hudební čísla jsou výlučně ansámblová nebo sborová, stejně jako v ''Polské krvi'' zaujme využití melodramu.<ref name="booklet"/> Rovněž rozmanitá a vynalézavá instrumentace patří k Nedbalovým tradičním přednostem,<ref name="ON202">Šulc, Oskar Nedbal, s. 202.</ref><ref name="Barnard">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Barnard
| jméno = Nick
| titul = Oscar NEDBAL (1874-1930) Die Winzerbraut (The Vineyard Bride)
| periodikum = MusicWeb International
| odkaz na periodikum =
| datum vydání = 2011
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2012-09-04
| url = http://www.musicweb-international.com/classrev/2011/Aug11/Nedbal_Winzerbraut_7776292.htm
| issn =
}}</ref> současný kritik hovoří o „barvité a diferencované partituře, která nijak nezaostává za velkými [[Franz Lehár|Lehárovými]] operetami.“<ref name="Künzel">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Künzel
| jméno = Benjamin
| titul = Unkonventionelle Wiederentdeckung. Nedbal, Oscar - Die Winzerbraut
| periodikum = Klassik.com
| odkaz na periodikum =
| datum vydání = 2011-10-16
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 2012-09-04
| url = http://magazin.klassik.com/reviews/reviews.cfm?TASK=REVIEW&RECID=20287&REID=12893
| issn =
}}</ref>
 
== Inscenační historie ==
Premiérový úspěch operety byl stejně jako u ''Polské krve'' bouřlivý, i kritiky byly příznivé, přesto se osud předchozí Nedbalovy operety zcela neopakoval. Z různých důvodů, k nimž patřila jistě zhoršující se politická situace Rakouska-Uherska, která činila jihoslovanský námět méně sympatickým, ale také povaha díla, které postrádalo sólové „šlágry“.<ref name="Künzel"/>{{Citace elektronického periodika
}}<ref name="Barnard"/> I tak bylo přijetí veřejností obstojné, Theater an der Wien hrál operetu v prvním tahu asi padesátkrát za sebou a celkově tam dosáhla 137 představení,<ref name="booklet"/> do roku 1921 se na německojazyčných scénách hrála 270krát,<ref name="ON202"/> „kasaštykem“ se však ''Vinobraní'' nestalo a brzy po první světové válce z jevišť zmizelo, takže německá kritika v současnosti může tvrdit, že „s Nedbalovým ''Vinobraním'' dokonce ani zkušení znalci žánru v zásadě nikdy nepřišli do styku“.<ref name="Künzel"/>
 
}}To ovšem zdaleka neplatí pro české prostředí, ve kterém ''Vinobraní'' dodnes patří ke kmenovému repertoáru českých operetních souborů.</ref name="kronika130"/> Česká premiéra se konala již za dva měsíce po premiéře vídeňské, totiž 17. dubna 1916. Uvedla ji tehdy Vinohradská zpěvohra, překlad pořídil, režíroval a hlavní úlohu hrál oblíbený pražský písničkář [[Karel Hašler]], hudebně nastudoval Nedbalův synovec Karel.<ref name="kronika422">Šulc, Česká operetní kronika, s. 422.</ref> Ještě v témže roce ''Vinobraní'' uvedla i všechna další česká divadla hrající operetu, tj. divadlo [[Národní divadlo Brno|brněnské]] (8. září), [[Divadlo Josefa Kajetána Tyla|plzeňské]] a na různých místech hrající [[Východočeská divadelní společnost]].<ref name="kronika130"/>
 
Oskar Nedbal sám operetu později dvakrát upravil. Pro novou inscenaci ve [[Slovenské národní divadlo|Slovenském národním divadle]] v Bratislavě (premiéra 17. října 1925), jehož byl v té době ředitel, upravil především její závěr, který se místo Vídně odehrává v Bratislavě, a doplnil kuplet Franja a paní Müllerové ''Hej, hej, v Bratislavě pod věchýtek chodíme''. Kritika tento doplněk, kvalitativně pod úrovní ostatní hudby, nepřijala vlídně.<ref>Šulc, Oskar Nedbal, s. 259-260.</ref> Znovu a podstatněji ''Vinobraní'' přepracoval od pět let později pro nově založenou „Velkou operetu“ v Praze (dnes [[Divadlo v Dlouhé]]). Libreto bylo modernizováno, rozděleno do čtyř aktů a závěr přeložen do Prahy, Nedbal doplnil pět písní a zbytek hudby upravil do modernějšího stylu oproštěného od sentimentality. Doplněný materiál opět nebyl na výši původní hudby a celek ztratil jednotný charakteristický styl. Výsledek měl premiéru 24. října 1930 pod názvem ''Podzimní píseň''.<ref>Šulc, Oskar Nedbal, s. 279.</ref><ref>Šulc, Česká operetní kronika, s. 241.</ref>