Irène Joliot-Curie: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2+) (Robot: Upravuji la:Irene Joliot-Curie
m napřímení odkazu
Řádek 9:
| datum_úmrtí={{Datum úmrtí a věk|1956|3|17|1897|9|12}}
| místo_úmrtí=[[Paříž]], [[Francie]]
| alma_mater= [[Sorbonna|Sorbona]]
| ocenění=[[Nobelova cena za chemii]] (1935)
| podpis=
Řádek 16:
'''Irène Joliot-Curie''' ([[12. září]] [[1897]] [[Paříž]] – [[17. březen|17. března]] [[1956]] Paříž) byla francouzská vědkyně, dcera [[Marie Sklodowska Curie|Marie]] a [[Pierre Curie|Pierra Curie]]. Roku [[1935]] obdržela společně se svým manželem, [[Frédéric Joliot-Curie|Frédéricem Joliot-Curie]] [[Nobelova cena za chemii|Nobelovu cenu za chemii]].
 
Studovala na Fakultě přírodních věd na [[SorbonaSorbonna|Sorboně]], ale její studium bylo přerušeno [[První světová válka|1. světovou válkou]], během níž pracovala jako sestřička u [[rentgen]]u. Po válce pokračovala ve výzkumu svých rodičů, v roce [[1925]] získala doktorát přírodních věd za dizertační práci o [[alfa záření]] [[Polonium|polonia]].
 
==Život==
[[File:Curie Joliot 1934 London.jpg|thumb|Irène Curie a [[Frédéric Joliot-Curie|Frédéric Joliot]] (1934)]]
 
V roce [[1926]] se provdala za [[Frédéric Joliot|Frédérica Joliota]] a spolupracovala s ním na výzkumu přírodní a umělé [[Radioaktivita|radioaktivity]], [[Transmutace částic|transmutaci částic]] a [[Nukleární fyzika|nukleární fyziky]]. V roce 1927 se jim narodila dcera Hélène, a v roce 1932 syn Pierre. V roce 1935 se podělili manželé o Nobelovu cenu za chemii. Irène se v roce 1937 stala profesorkou na Přírodovědecké fakultě v [[Paříž]]i. Vedla katedru Nukleární fyziky na [[SorbonaSorbonna|Sorboně]]. Předtím, v roce 1936 ji vláda Francie jmenovala tajemnicí pro vědecký výzkum a byla jmenovaná důstojnicí čestné legie. Její práce z roku 1938 na výzkumu aktivity [[neutron]]ů těžkých kovů znamenala důležitý krok k objevu jaderné fúze. Po [[Druhá světová válka|2. světové válce]] od roku 1946 byla ředitelkou Rádiového institutu.
 
Angažovala se v politice jako aktivistka za mír, hájila práva žen. Stala se členkou Comité National de l'Union des Femmes Françaises (Národní výbor Svazu francouzských žen) a Světové rady míru.