Sangha (buddhismus): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo
t
Řádek 11:
Tradičně buddhističtí mniši nenosí běžné obleky, ale mnišská roucha. Původně byla roucha sešita z několika kusů látky a obarvena barvou země. V současné době se u jednotlivých škol barva rouch liší. Pro jižní [[buddhismus]] ([[théraváda]]) jsou typická oranžová roucha, pro tibetský buddhismus ([[vadžrajána]]) šafránová, pro japonský [[zen]] černá a pro korejské mnichy šedivá.
 
Nejpřesnější překlad slova [[bhikkhu]] zní žebrák. Původně mniši pravidelně každé ráno chodili na obchůzku za jídlem, které dostávali od buddhisických laiků (muž.r. ''upásaka'', ž.r. ''upásika''). Dnes obchůzku za jídlem konají jen někteří mniši v zemích théravádového buddhismu. U spousty klášterů jak theravády, tak i v ostatních školách [[buddhismus|buddhismu]] tento způsob obstarávání jídla vůbec vymizel, nebo se z něj stal pouhý rituál, který má umožnit laikům pěstovat záslušnézáslužné činy, jež jim zajistí lepší budoucí zrození. Ačkoli podle původních pravidel nesměli mniši pracovat pro výdělek, se šířením [[buddhismus|buddhismu]] do východoasijských zemí začaly buddhistické kláštery provozovat vlastní hospodářství, takže v současné době v [[Čína|Číně]] a okolních zemích spousta mnichů pracuje zejména v zemědělství.
 
Na západě je dnes rozšířena mylná představa, že mniši musí být [[vegetarián]]i. Je pravdou, že některé mahájánové texty odrazují od pojídání masa, ale v mnohem starších textech [[pálijský kánon|pálijského kánou]] můžeme najít doklad o tom, že [[Gautama Buddha|Buddha]] odmítl požadavek, aby bylo ustanoveno pravidlo zakazující jíst mnichům maso. Existuje mnoho záznamů o tom, že samotný [[Gautama Buddha|Buddha]] často jedl maso. [[Gautama Buddha|Buddha]] dovoloval členům mnišské sanghy jíst vše, co jim dali buddhističtí laikové, kromě masa, které by pocházelo ze zvířete, o němž by mniši věděli nebo měli o něm podezření, že bylo zabito speciálně kvůli nim. Proto v zemích ([[Šrí Lanka]], [[Myanmar|Barma]] a [[Thajsko]]), kde je rozšířena [[théraváda]], která vychází z [[pálijský kánon|pálijského kánonu]], nejsou mniši [[vegetarián]]í. I když i zde se můžeme setkat s mnichy, kteří nejedí maso, většinou se ale jedná o mnichy pocházející ze západních zemí. Na druhou stranu u mahájánových a vadžrájánových škol, které přijímají jak texty původních buddhistických škol, tak i mahájánové [[sútra|sútry]], záleží na jejich interpretaci [[sútra|súter]]. Tak např. V [[Čína|ČiněČíně]] a [[Vietnam]]u musí být mniši vegetariáni a naopak v [[Tibet]]u, [[Japonsko|Japonsku]] a [[Korea|Koreji]] mohou jíst maso stejně jako v theravádových zemích.
 
Na západě se také šíří mylná představa, že pro dosažení [[Bódhi|osvícení]] je nutné se stát mnichem nebo mniškou. V theravádových i mahájánových textech je spousta dokladů o tom, že [[Gautama Buddha|Buddha]] uznával schopnost laiků dosáhnout hluboké [[paňňá|moudrosti]] a [[Bódhi|osvícení]]. Můžeme nalézt spoustu příběhů u probuzených laicích, kteří ve své moudrosti dokonce převyšovali i některé mnichy.