'''Carský výnos o následnictví''' (nebo '''''výnos o následnictví cara Pavla I.''''', přesněji ''Akt nejvýšše potvrzený v den svaté korunovace Jeho Imperátorského Veličenstva a daný k ochraně na trůn chrámu Nanebevzetí Panny Marie'', rusky: Акт, Высочайше утвержденный в день священной коронации Его Императорскаго Величества и положенный для хранения на престол
'''CarskýУспенскаго výnosсобора) o následnictví''' (nebo '''''výnos o následnictví cara Pavla I.''''') byl výnos o následnictví [[ruské impérium|ruského impéria]], který upravoval podmínky v následnictví trůnu av titulůrámci romanovské dynastie. Výnos byl ustanoven [[5.duben|5. dubna]] [[1797]] carem [[Pavel I. Petrovič|Pavlem I.]] a později byl doplněn [[2. červenec|2. července]] [[1886]] carem [[Alexandr II.|Alexandrem II.]]. [[11. srpen|11. srpna]] [[1911]] byl mírně pozměněn výnosem cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II]]. Pavlův výnos stanovoval semi-salické právo v nástupnictví na ruský trůn a rušil petrovský výnos o tom, že si každý panovník jmenuje respektive vybírá svého nástupce.
