Šalamoun I. Uherský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
drobné úpravy |
úprava |
||
Řádek 1:
{{Pracuje se}}[[Soubor:Solomon of Hungary David.jpg|thumb|upright|Král Šalamoun s bratrem Davidem ''(středověká iluminace)'']]'''Šalamoun I.''' ([[1052]]/[[1053|53]] – [[1087]]) byl [[seznam uherských králů|uherský král]] v letech 1063 až 1081. Pocházel z dynastie [[Arpádovci|Arpádovců
== Život ==
Na trůn se dostal s podporou císaře [[Jindřich IV. Sálský|Jindřicha IV.]] a českého knížete [[Vratislav II.|Vratislava II.]] S císařem v roce 1063 obléhli [[Székesfehérvár]] a uherský král [[Béla I.]] ustoupil a ve stejném roce zemřel. Jeho vláda trvala 18 let a většinu vlády trávil boji se svým bratrancem a rivalem [[Gejza I.|Gejzou]], vévodou nitranským a bihárským, v roce 1074 ho Gejza svrhl a Šalamoun se prohlásil protikrálem, Gejza odevzdal Bihársko bratrovi Lampertovi, Šalamoun Gejzu přežil, ale po nástupu jeho bratra [[Svatý Ladislav|Ladislava I.]] se o čtyři roky později vzdal trůnu a Ladislav vládl samostatně, Šalamoun zemřel v roce [[1087]]. Jeho ostatky byly pohřbeny v [[katedrála v Pule|Pule]].▼
Byl vytouženým synem uherského krále [[Ondřej I.|Ondřeje I.]] a [[Anastázie Rurikovna|Anastázie]], dcery kyjevského knížete [[Jaroslav I. Moudrý|Jaroslava I.]] Roku 1058 se král pokusil zajistit Šalamounovo nástupnictví jeho korunovací ve Stoličném Bělehradě.
{{Citát|Jako stařec v dvanáctém roce svého panování dal totiž svého syna již v dětském věku pomazat za krále...|''Dubnická kronika''<ref>{{Citace monografie | titul = Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická | editoři = Július Sopko | vydavatel = Vydavateľstvo Rak | místo = Budmerice | rok = 2004 | počet stran = 239 | isbn = 80-85501-13-9 | strany = 69}}</ref>
Nečekaná korunovace zkazila dosud dobré bratrské vztahy krále a jeho mladšího bratra [[Béla I. Uherský|Bély]] a porušila předchozí domluvu o jeho následnictví.. Nespokojený Béla opustil královský dvůr a odešel do svých držav, které se skládaly z Nitranska a Biharska.{{#tag:ref|Nitranský úděl byl považován za předstupeň k získání svatoštěpánské koruny.|group="pozn."}}<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Zupka
| jméno = Dušan
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Rituály zmierenia v zápasoch o uherský trón v druhej polovici 11. storočia
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele = Nodl
| jméno sestavitele = Martin
| sestavitel =
| příjmení sestavitele = Wihoda
| jméno sestavitele = Martin
| sborník = Rituál smíření. Konflikt a jeho řešení ve středověku
| odkaz na sborník =
| vydavatel =
| místo =
| rok vydání = 2008
| isbn = 978-80-86488-48-6
| url =
| kapitola =
| strany = 58
| jazyk =
|poznámka = dále jen [Rituály]
}}</ref>{{#tag:ref|Dle kronikáře jej velmi rozčílil zpěv během mše o podřízenosti jeho synů dětskému králi.<ref>''Rituály'', str. 59</ref>|group="pozn."}}
V září 1058 se král Ondřej ochrnutý po mrtvici<ref>''Rituály'', str. 59</ref> osobně setkal na [[Moravské pole|Moravském poli]] s novým německým králem [[Jindřich IV. Sálský|Jindřichem IV.]] a společně uzavřeli mírovou smlouvu stvrzenou zásnubami Šalamouna a Jindřichovy sestry [[Judita Švábská|Judity]]. Na jaře 1060 vpadl Béla posílen polskými oddíly svého [[Boleslav II. Smělý|švagra]] do Uher s cílem získat královskou korunu. Král Ondřej při pokusu o útěk spadl z koně a krátce nato zemřel. Šalamouna s Juditou odvezl markrabě [[Arnošt Babenberský|Arnošt]] do bezpečí Východní marky.
▲Na trůn se Šalamoun dostal roku 1063 s podporou císaře [[Jindřich IV. Sálský|Jindřicha IV.]], svého švagra a českého knížete [[Vratislav II.|Vratislava II.]] S císařem v roce 1063 obléhli [[Székesfehérvár]] a uherský král [[Béla I.]] ustoupil a ve stejném roce zemřel.
Judita mezitím žila v německém [[Řezno|Řezně]]. Šalamoun se po svém propuštění pokoušel k manželce vrátit, ale ta jej odmítla. Nakonec uzavřel spojenectví s Kuteškem, vůdcem kmene [[Pečeněhové|Pečeněhů]] usazeným v [[Moldávie|Moldávii]]. Zřejmě v letech 1084-1085 se oženil s Kuteškovou dcerou, čímž se dopustil [[bigamie]]. S pomocí nového tchána se marně pokoušel dobýt si zpět uherskou korunu. V roce 1087 se Šalamoun učastnil výpravy Pečeněhů proti Byzanci a byl zabit v bitvě poblíž [[Edirne]]. Jeho ostatky byly pohřbeny v [[katedrála v Pule|Pule]].
== Literatura ==
| |||