Balduin I. Jeruzalémský: Porovnání verzí

Na výpravu se vydal ve vojsku bratra Godefroie v&nbsp;létě roku [[1096]] i&nbsp;se svou první ženou Godverou a dětmi.<ref name=hrochovakroniky36>''Hrochová.'' Kroniky, str. 36</ref><ref name=baldwin297> ''Baldwin'', str. 297</ref> Již při průchodu územím Uher Balduinova rodina posloužila jako [[rukojmí]] [[Seznam uherských králů|krále]] [[Koloman Uherský|Kolomana]], aby se křižáci v&nbsp;[[Uhersko|Uhrách]] nedopouštěli plenění.<ref name="hroch22" /> Koloman měl obavy, aby Lotrinčané neplenili jeho území po vzoru svých předchůdců. Po přepychové cestě s&nbsp;královskou družinou Balduin s&nbsp;rodinou a i&nbsp;s&nbsp;vojskem putoval přes [[Balkán]] směrem k&nbsp;[[Bospor]]u a po krátkém plenění vesnic na byzantském území vojsko dospělo [[23. prosinec|23. prosince]] 1096 před sídelní město [[Seznam byzantských císařů|byzantských císařů]] – [[Konstantinopol]].<ref name=hrochovakroniky36>''Hrochová.'' Kroniky, str. 36</ref><ref name=baldwin284> ''Baldwin'', str. 284</ref> Zde se objevily problémy, když Godefroi a Balduin odmítli složit byzantskému císaři [[Alexios I. Komnenos|Alexiovi I. Komnenovi]] lenní přísahu věrnosti, kterou vyžadoval a kterou do jeho rukou složil již jiný velitel křižáckého vojska, mladší bratr exkomunikovaného [[Seznam francouzských panovníků|francouzského krále]] [[Filip I. Francouzský|Filipa I.]] [[Hugo I. z Vermandois|Hugo z&nbsp;Vermandois]].<ref name=hroch23>''Hrochová'', str. 23</ref> Alexios reagoval zastavením dodávek potravin, Balduin odpověděl vypleněním předměstí Konstantinopole<ref name=hroch24>''Hrochová'', str. 24</ref> a zavražděním [[Pečeněhové|Pečeněhů]] (císařových vojáků, nomádského původu).<ref name=baldwin285> ''Baldwin'', str. 285</ref> Když se zastavení dodávek opakovalo, zaútočil Godefroi – pravděpodobně však z&nbsp;Balduinova podnětu – na [[Zelený čtvrtek]] [[2. duben|2. dubna]] 1097 na Konstantinopol. Město náporu odolalo a následující den byla k&nbsp;Lotrinčanům vyslána císařova delegace. Křižáci ji napadli, což přimělo císaře Alexia, aby opětoval útok, kterým křižáky zatlačil. Šlo o první ozbrojený střet mezi křižáky a Byzantinci.<ref name=hroch25baldwin285> ''HrochováBaldwin'', str. 25285</ref><ref name="baldwin285" /hroch25>''Hrochová'', str. 25</ref>

Po slavnostním obřadu byli křižáčtí velitelé Alexiem bohatě obdarováni a dopraveni do vojenského křižáckého tábora, ležícího na druhém břehu Bosporu.<ref name="hroch25" /> Poté se dne 6. května téhož roku Godefroiovo vojsko dostalo před město [[Nikaia|Nikaiu]], ležící blízko křižáckého tábora u&nbsp;[[Nikomédie|Nikomedie]].<ref name=baldwin289> ''Baldwin'', str. 289</ref> Když se křižáci po půli druhého měsíce zápolení chystali k&nbsp;rozhodnému útoku, nad městem zavlály prapory císaře Alexia.<ref name=hroch33-34>''Hrochová'', str. 33–34</ref> Křižáci byli sice rozhořčeni, že jim byla odepřena kořist a triumf, ale nepřišli zkrátka, protože dostali velké dary jako podíl na dobytí města.<ref name=hroch34>''Hrochová'', str. 34</ref> Při obléhání Nikaie se Balduin seznámil s&nbsp;urozeným Arménem v byzantských službách jménem Bagrat, kterýbratrem jednoho z&nbsp;arménských vládců, Kogh Vasila.<ref name=runcimanI195,197>''Runciman I.'', str. 195, 197</ref> Bargat měl pravděpodobně vliv na pozdější Balduinovu samostatnou cestu Taurem.<ref name=hroch38>''Hrochová'', str. 38</ref> Poté se vojsko rozdělilo na dvě části. V&nbsp;prvním sledu byli sicilští i&nbsp;francouzští Normané, Vlámové a kontingenty z&nbsp;[[Blois]] a [[Champagne-Ardenne|Champagne]] doprovázení byzantským pomocným vojskem, ve druhém, vyrazivším o&nbsp;den později, byli Provensálci, vojska Huga z&nbsp;Vermandois a Lotrinčané (mezi kterými samozřejmě nechyběl Balduin). Obě vojska se setkala až u&nbsp;města Dorylaia, kde se křižáci [[1. červenec|1. července]] utkali v&nbsp;[[Bitva u Dorylaia|první otevřené bitvě]] první kruciáty se Seldžuky. Křesťané měli zpočátku k&nbsp;dispozici pouze první voj.{{#tag:ref|Druhý vojem byl od prvního vzdálen asi pět kilometrů.<ref name=nicolle35>{{Citace monografie | příjmení = Nicolle | jméno = David | odkaz na autora = David Nicolle | titul = První křížová výprava 1096-99 : dobytí Svaté země | vydavatel = Amercom SA | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 96 | stránky = 35 | poznámky = Dále jen ''Nicolle'' | isbn = 978-83-261-0383-4}}</ref>|group="pozn."}} Když Turci zaútočili,{{#tag:ref|Sultán Kilič Arslan ihned po dobytí Nikaie křižáky (resp. Řeky) zmobilizoval vojsko a vyrazil proti křižákům.<ref name=hrochovakroniky52>''Hrochová.'' Kroniky, str. 52</ref>|group="pozn."}} velení se ujal Bohemund z&nbsp;Tarentu a okamžitě vyslal posly k&nbsp;druhé části vojska, aby si pospíšili. Zpočátku měli Turci převahu, ale na poslední chvíli se obě vojska konečně spojila a bezmocní Seldžukové byli zahnáni na útěk.<ref name=nicolle35–36>''Nicolle'', str. 35–36</ref><ref name=hroch35–36>''Hrochová'', str. 35–36</ref> Dále vojsko pokračovalo po staré byzantské vyprahlé cestě přes město [[Konya|Ikonion]], kde se kontingenty konečně plně občerstvily, do Herakleie.<ref name="hrochovakroniky54" />

TéhožV téže době požádal turecký vládce města Serudž Balduina o&nbsp;vojenskou pomoc proti vzbouřencům a Balduin vyhověl. Baldruk jenž byl vyslán proti Serudži, však neplnil Balduinovy pokyny, a tak byl popraven.<ref name=runcimanI209–210>''Runciman I.'', str. 209–210</ref> Balduin město získal a ponechal islamistům volně přístupnou mešitu.<ref name="duggan47">{{Citace monografie | příjmení = Duggan | jméno = Alfred | rok = 1973 | titul = Křižácké výpravy | vydavatel = Orbis | místo = Praha | stránky = 47 | poznámka = Dále jen ''Duggan'' | isbn = }}</ref> Tento čin svědčil o&nbsp;jeho politické prozíravosti, která však u&nbsp;některých Balduinových soukmenovců nedošla pochopení.<ref name="bridge60">{{Citace monografie | jméno = Antony | příjmení = Bridge | titul = Křížové výpravy |vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1995 |strany = 60 | isbn = 80-200-0512-9 | poznámka = Dále jen ''Bridge''}}</ref> Ještě roku (1098) Balduin odhalil spiknutí namířené proti své osobě. Povstalci chtěli místo Balduina dosadit jeho arménského tchána<ref name=runcimanI211>''Runciman I.'', str. 211</ref>{{#tag:ref|Thatul se raději spasil útěkem, směřoval nejdříve „do hor“,<ref name="runcimanI209" /> poté se však usadil v Konstantinopoli, kam časem přibyla i Arda.<ref name=hroch93>''Hrochová'', str. 93</ref>|group="pozn."}} a byli potrestáni po evropském způsobu:<ref name="hroch48" />

Krátce poté požádal turecký vládce města Serudž Balduina o&nbsp;vojenskou pomoc proti vzbouřencům a Balduin vyhověl. Baldruk se chtěl Serudže zmocnit sám, byl popraven.<ref name="duggan47">{{Citace monografie | příjmení = Duggan | jméno = Alfred | rok = 1973 | titul = Křižácké výpravy | vydavatel = Orbis | místo = Praha | stránky = 47 | poznámka = Dále jen ''Duggan'' | isbn = }}</ref> Roku [[1100]]<ref name=gabr41>''Gabrieli'', str. 41</ref> Balduin město získal a ponechal islamistům volně přístupnou mešitu.<ref name="duggan47" /> Tento čin svědčil o&nbsp;jeho politické prozíravosti, která však u&nbsp;některých Balduinových soukmenovců nedošla pochopení.<ref name="bridge60">{{Citace monografie | jméno = Antony | příjmení = Bridge | titul = Křížové výpravy |vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 1995 |strany = 60 | isbn = 80-200-0512-9 | poznámka = Dále jen ''Bridge''}}</ref> V&nbsp;létě (v srpnu či v září) téhožroku roku1100 byl Bohemund zajat Turky na cestě do města [[Malatya|Meliténé]].<ref name=baldwin380>''Baldwin'', str. 380</ref><ref name=gabr40–41>''Gabrieli'', str. 40–41</ref> V důsledku Bohemundova zajetí podnikl Balduin výpravu na sever, která ovšem byla pouze obranná. Po návratu do Edessy byla však Balduinovi oznámena nešťastná zpráva.<ref name=runcimanI3121–322>''Runciman I.'', str. 321–322</ref>

Při zastávce v Antiochii, kde byl nadšeně přivítán, bylo Balduinovi patrně nabídnuto regentství za zajatého Bohemunda. Dosavadní edesský hrabě však odmítl a vydal se dál jižním směrem. Cestou byla Balduinova skrovná armáda přepadena ''Saracény''; po&nbsp;urputném boji nedaleko Psí řeky (v blízkosti města Bejrút) se Balduin dočkal vítězství.{{#tag:ref|Muslimský kronikář Ibn al-Athír píše o opačném výsledku.<ref name="gabr41" />|group="pozn."}} Během cesty k&nbsp;Jeruzalému, muslimští vládci pobřežních měst ([[Akko]]nu, [[Bejrút]]u, [[Týros|Tyru]] a [[SidonSidón|Sidonu]]u) přinášeli Balduinovu vojsku – prý ze strachu – zásoby potravin. V&nbsp;[[Jaffa|Jaffě]] byl Balduin přivítán již jako vládce a patrně [[9. listopad]]u přibyl do Jeruzaléma, kde byl přiveden do [[Chrám Božího hrobu|Chrámu Božího hrobu]].<ref name=fulcher60–63>''Fulcher'', str. 60–63</ref><ref name="hroch76" /><ref name=baldwin381>''Baldwin'', str. 381</ref> Ve Svatém městě se pevně chopil moci a prohlásil se – na rozdíl od svého bratra – dne [[11. listopad]]u králem.<ref name=runcimanI325>''Runciman I.'', str. 325</ref> Ještě v půli listopadu se vydal se svým vojskem k [[Mrtvé moře|Mrtvému moři]], ale [[21. prosinec|21. prosince]] byl již zpět v Jeruzalémě.<ref name="baldwin381" /> Na svátek narození Páně téhož roku ([[25. prosinec|25. prosince]] roku [[1100]]) byl patriarchou Daimbertem, s nímž se usmířil, v&nbsp;[[Betlém]]ě korunován prvním králem jeruzalémským.<ref name="hroch76" /><ref name=fulcher63–65>''Fulcher'', str. 63–65</ref><ref name=baldwin382>''Baldwin'', str. 382</ref>{{#tag:ref|Korunovace se neuskutečnila v Jeruzalémě kvůli odporu patriarchy Daimberta, který si chtěl zachovat vrchní postavení v hlavním městě.<ref name="baldwin382" />|group="pozn."}} Usmířil se také s&nbsp;Bohemundovým synovcem Tankredem, který stejně jako Daimbert usiloval o vládu v Jeruzalémě – ustanovil ho regentem zajatého Bohemunda (v březnu [[1101]]) a za to od něj obdržel [[Galilea|Galileu]], kterou obratem udělil [[Hugo ze Saint-Omer|Hugovi ze Saint-Omer]].<ref name="hroch76" /><ref name=fulcher67>''Fulcher'', str. 67</ref><ref name=baldwin380–381>''Baldwin'', str. 380–381</ref><ref name=duggan72>''Duggan'', str. 72</ref>

Mladé království nebylo ještě úplně zabezpečeno, zejména při pobřeží,<ref name=hroch77>''Hrochová'', str. 77</ref> mnoho účastníků výpravy se po dosažení cíle v podobě dobytí Jeruzaléma vydalo zpět do vlasti a s Balduinem zůstalo odhadem dvě stě rytířů a tisíc pěšáků.<ref name="tate53">''Tate'', str. 53</ref> Do Levanty se v letech 1100–1101 vydalo několik pomocných výprav, z nichž do cíle však dospěl jen nepatrný zlomek mužů.<ref name=hroch80hroch80–81>''Hrochová'', str. 8080–81</ref> I přesto se postupně zvyšoval počet osadníků díky pomoci flotil italských městských států a přicházejícím poutníkům.<ref name="tate53">''Tate'', str. 53</ref>

Balduin byl z&nbsp;jihu i&nbsp;nadále ohrožován Egypťany, kteří proti němu roku [[1105]] vypravili velmi silné a početné vojsko, které se nejdříve zastavilo ve městě [[Aškelon|Askalon]]. Balduin nejdříve svolal své vojáky do Jaffy a vydal se k Ramle. Egyptská armáda čítala asi 15&nbsp;000 pěších a jezdců, Balduin měl k dispozici méně než 2&nbsp;500 vojáků. Když se k&nbsp;''Frankům'' připojil se svou armádou mladý následník trůnu z&nbsp;[[Damašek|Damašku]] jménem Irtaš,{{#tag:ref|Irtaš se k Balduinovi připojil i přesto (nebo možná právě proto), že zbytek armády z Damašku bojoval na straně Egypťanů; v Damašku zemřel vládce města Dukak a jeho dvanáctiletý bratr Irtaš se hlásil o vládu po měm. Nakonec na ni však dosáhl atabeg Tughtikin.<ref name="hroch84" /><ref name=gabr301>''Gabrieli'', str. 301</ref><ref name=runcimanII89>''Runciman II.'', str. 89</ref>|group="pozn."}} byly šance křesťanů větší a nakonec byli v&nbsp;bitvě [[27. srpen|27. srpna]] 1105 u&nbsp;města [[Ramla|Ramly]] Egypťané poraženi. Křesťané utrpěli těžké ztráty a proto nepokračovali v&nbsp;pronásledování prchajícího vojska islamistů. Touto porážkou Egypťanů byly jižní hranice království zabezpečeny.<ref name=hroch84–85>''Hrochová'', str. 84–85</ref><ref name=runcimanII8990>''Runciman II.'', str. 89–90</ref><ref name=fulcher8689>''Fulcher'', str. 86–89</ref> Egypťané se sice dále pokoušeli proniknout do vnitrozemí, žádného výraznějšího úspěchu však nedosáhli.<ref name=runcimanII9091>''Runciman II.'', str. 90–91</ref>{{#tag:ref|Na podzim roku 1106 vtáhla několikatisícová egyptská armáda do království a zmasakrovala poutníky dlící mezi Arsúfem a Jaffou; když táhli směrem k Jeruzalému, vyrazil král proti nim a zahnal je do na jih Askalonu. Roku 1107 Egypťané oblehli město [[Hebron]] a téměř ho dobyli, včasný příchod krále Balduina však jeho pádu zamezil. O tři roky později pronikli až k Jeruzalému.<ref name=runcimanII9091>''Runciman II.'', str. 90–91</ref>|group="pozn."}} V letech [[1106]] a [[1108]] se král pokusil dobýt přístav [[Sidón|Sidon]], ale nebyl úspěšný.<ref name=baldwin386>''Baldwin'', str. 386</ref>

Ještě téhož roku (1110) Jeruzalém jako poutník navštívil [[Seznam norských panovníků|norský král]] [[Sigurd I. Jorsalfar|Sigurd I.]], který se také zúčastnil Balduinova obléhání [[SidonSidón|Sidonu]]u. Balduin původně hodlal zaútočit na Askalon, nakonec na [[19. říjen|19. října]] 1110 vzal útokem Sidon. Když obléhaní viděli marnost odporu, vyslali zástupce, kteří se vydali jednat s&nbsp;křesťany o&nbsp;kapitulaci. Žádali ušetření obyvatel a volný odchod do Damašku. [[4. prosinec|4. prosince]] 1110 bylo město vydáno Balduinovi, který ustanovil v&nbsp;Sidonu vládu a poté se vrátil do sídelního města.<ref name=gabr53>''Gabrieli'', str. 53</ref><ref name=fulcher96>''Fulcher'', str. 96</ref>