Wikipedie

Systém nosné telefonie: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Doplnění taxtu a odkazů na jiné jazyky
Oprava textu
Řádek 1:
'''Nosná telefonie''' je metoda přenosu několika [[Kanál (telekomunikace)|telefonních kanálů]] jedním vedením. V letech 1940 až 1980 před zavedením [[Plesiochronous Digital Hierarchy|digitálních přenosových systémů]] byly systémy nosné telefonie velmi rozšířené, od jednokanálových, které přenášely jeden základní a jeden dodatečný kanál po [[kroucená dvojlinka|lince]] určené pro jeden telefonní hovor, až po systémy s tisíci kanálů, které používaly [[koaxiální kabel]]y nebo radioreléové spoje, a které byly používány pro meziměstské a mezinárodní linky.
 
Systémy nosné telefonie využívají techniku [[frekvenční multiplex|frekvenčního multiplexu]]; na vysílací straně jsou jednotlivé kanály [[amplitudová modulace|amplitudově namodulovány]] na různé nosné kmitočty. Na přijímací straně jsou odděleny pomocí filtrů a demodulovány.
Řádek 5:
== Historie ==
 
Účelem nosných systémů nosné telefonie je ušetřitsnížit penízenáklady tím,přenosem ževětšího nesemnožství většíhovorů provozjedním nakabelem. méněTelefonní infrastruktury .systémy 19. století telefonní systémy, pracující v základním pásmu, mohly přenášet pouze jeden telefonní hovor po každém páru vodičů, takže se vzrůstajícím provozem bylo nutné používat kabely se stále větším počtem vodičů.
 
Ve 20. letech 20. století roceumožnilo 1920nasazení byfrekvenčního frekvenčnímultiplexu multiplex néstpřenos několik telefonních okruhů na stejnýchběžných vyváženýchkroucených vodičůpárech vodičů, as 1930nástupem využívání [[koaxiální kabel|koaxiálních kabelů]] ve třicátých letech se objevuje L-nosič a podobné systémy, provádíkteré stovkydovolují přenos stovek hovorů najednou napo koaxiálníchjednom kabelůkoaxiálním .kabelu:
 
{| class="wikitable"
Kapacita těchto systémů zvýšil v polovině století, zatímco v 1950 výzkumných pracovníků se začal brát vážně možnost, jak šetřit peníze na koncových zařízení pomocí časový multiplex . Tato práce vedla k T-nosič a podobných digitálních systémů pro lokální použití.
|-
! Název !! Rok !! Kmitočet !! Koax. kabelů !! Max. vzdálenost !! Hovor. kanálů
|-
| L-1 || 1941 || 3 MHz || 4 || 8 mil || 600
|-
| L-2 || 1942 || 840 kHz || 4 || 16 mil || 360
|-
| L-3 || 1950 || 8 MHz || 8 || 4 míle || 1860
|-
| L-4 || 1967 || 17 MHz || 20 || 2 míle || 3600
|-
| L-5 || 1972 || 57 MHz || 22 || 1 míle || 10800
|-
| L-5E || 1975 || 66 MHz || 22 || 1 míle || 13200
|}
 
Z tabulky je patrné, jak se kapacita těchto systémů postupně zvyšovala. Ale v 50. létech 20. století se výzkumná pracoviště začala zabývat myšlenkou, jak využít časového multiplexu pro další snížení nákladů. Tyto práce vedly k nasazení [[linka T1|linek T]] a podobných digitálních systémů, nejdříve pro místní použití.
Díky kratší opakovací roztečí požadovaných digitálními systémy, dálkové stále používá FDM až do konce 1970, kdy se parametry optických vláken zlepšily natolik, že digitální připojení se stal nejlevnější na všechny vzdálenosti, krátké a dlouhé.
 
Díky malé vzdálenosti mezi opakovači, kterou dovolovaly starší digitálními systémy, byly systémy nosné telefonie používány na dálkových spojích až do konce 70. let 20. století, kdy se parametry optických kabelů zlepšily natolik, že se digitální linky staly nejefektivnější pro vedení na malé i velké vzdálenosti.
 
== Reference ==
 
* {{Překlad|en|Carrier system|506251431}}
 
== Související články ==
* [[Amplitudová modulace]]
* [[Frekvenční multiplex]]
* [[Linka T1|Linky T]]
* [[Plesiochronní digitální hierarchie]]
* [[SONET|Synchronní Digitální Hierarchie (SDH) a Synchronní optické sítě (SONET)]]
 
{{Pahýl}}
 
 
[[Kategorie:Telefonie]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Systém_nosné_telefonie“