Dukelské bojiště a památníky Karpatsko-dukelské operace: Porovnání verzí

m
typo
m (→‎Galerie: +obrázek)
m (typo)
Památník tvoří vysoký [[pylon]] a [[kolumbárium]]. Uzavírá jižní stranu hřbitova a spolu s obřadní síní je vysoký 28 metrů. Svým tvarem pylon symbolicky znázorňuje úder osvobozovacích vojsk do nepřátelské obrany na polsko-československém pomezí. V roce [[1964]] byl památník doplněn o bronzové sousoší ''Žalujem'' národního umělce [[Ján Kulich|Jána Kulicha]]: matka děkuje [[Sovětský svaz|sovětskému]] vojákovi za osvobození a zároveň žaluje [[fašizmus]] za [[příkoří]] a [[utrpení]], které způsobil.
 
Na kolonádě vedoucí k památníku byly umístněnyumístěny bronzové tabule s [[Gravírování|vygravírovanými]] jmény 1265 příslušníků 1. československého armádního sboru v SSSR, kteří padli v Karpatsko-dukelské operaci. Ne všichni jsou pochováni na hřbitově v Dukelském průsmyku; většina hrobů se nachází na polské straně [[Státní hranice|hranic]], především v polském městě [[Dukla]] a v polské osadě [[Nowosielce]].
 
V [[Kolumbárium|kolumbáriu]] památníku ([[Žula|žulové]] černé oválné těleso s výklenky na ukládání uren) je uložena [[prsť]] ze všech míst bojů 1. československého armádního sboru v SSSR. Portál kolumbária zdobí [[Reliéf (sochařství)|reliéfy]] znázorňující jeho bojovou cestu od [[Buzuluk]]u do [[Praha|Prahy]].
U státní silnice, asi 200 metrů od státní hranice, se nalézá žulový památník ''Rozpuknuté srdce''. Postaven byl na místě tragické smrti generála [[Jaroslav Vedral-Sázavský|Jaroslava Vedrala-Sázavského]], velitele 1. československé samostatné brigády v SSSR, který zde zahynul [[6. říjen|6. října]] [[1944]]. Generálovo auto zde tehdy najelo na nastraženou německou [[Mina|minu]]. Spolu s generálem zahynul i jeho řidič a osobní stráž.
 
Vlevo od státní [[silnice]] asi 100 metrů od [[Státní hranice|státní hranice]], na místě, kde se nacházel původní hřbitov příslušníků 1. československého armádního sboru, je od roku [[1967]] umístněnaumístěna žulová plastika – [[symbol]] ženijního vojska v Karpatsko-dukelské operaci. Plastika zobrazuje ruku [[Ženijní vojsko|ženisty]] při zneškodňování [[Protitanková mina|protitankové miny]].
 
U státní hranice je postavena, na místě, kde se nalézala původní pozorovatelna velitele sboru [[Ludvík Svoboda|generála Ludvíka Svobody]], [[Rozhledna|vyhlídková věž (rozhledna)]]. Původní věž byla dřevěná, ta současná byla odhalena v roce [[1974]]. Rozhledna je postavena v nadmořské výšce 550 metrů nad mořem a je vysoká 52 metrů. Ve vstupní hale vyhlídkové věže je instalováno audiovizuální zařízení, které umožňuje [[návštěvník]]ům získat podrobnější informace o Karpatsko-dukelské operaci. Z plošiny je výhled na dukelské bojiště na polské i slovenské straně. V interiéru rozhledny je instalována lipová ratolest – [[Slovanská vzájemnost|symbol slovanské vzájemnosti]] a zároveň označení československé [[generál]]ské [[Vojenská hodnost|vojenské hodnosti]].
 
V roce [[1981]] byla v severovýchodní části [[areál]]u památníku vytvořena ''alej Hrdinů Dukly''. Na kamenných žulových blocích jsou zde umístněnyumístěny [[Busta|busty]] 15 [[Hrdina Sovětského svazu|hrdinů Sovětského svazu]] a [[Hrdina ČSSR|Československé republiky]], aktivních účastníků Karpatsko-dukelské operace. Busty v nadživotní velikosti zde mají [[Maršál Sovětského svazu|maršálové Sovětského svazu]] [[Ivan Stěpanovič Koněv]], [[Kirill Semjonovič Moskalenko]] a [[Andrej Antonovič Grečko]], armádní generálové [[Ludvík Svoboda]] a [[Karel Klapálek]], generálmajoři [[Antonín Sochor]] a [[Richard Tesařík]], podplukovníci [[Josef Kholl]] a F. Vrána, kapitáni [[Rudolf Jasiok]] a [[Vendelín Opatrný]], gardoví [[seržant]]i P. A. Kondyra, V. N. Golovaň a D. Karakulov a mladší seržant I. V. Babin.
 
Areál dukelského bojiště se rozprostírá od rozcestí u obce [[Kapišová]] až po slovensko-polský [[hraniční přechod]] Dukla. Jeho součástí je '''Vojenské přírodní muzeum na Dukle''', které bylo zpřístupněno [[veřejnost]]i v roce [[1959]]. Nachází se zde expozice v přírodě s rozmístěnou bojovou technikou v katastru obce [[Nižný Komárnik]] a [[Vyšný Komárnik]]. Zpřístupněna jsou i zrekonstruovaná [[dělostřelec]]ká palebná postavení a [[bunkr]]y jednotek [[1. československý armádní sbor|1. československého armádního sboru]] i velitelské stanoviště velitele 3. českoslovenkéčeskoslovenské brigády, ze kterého velitelé zabezpečovali další útočnou činnost na slovenském území po překročení státní hranice. Dukelské přírodní muzeum zabírá i plochu mezi obcemi [[Kapišová]] a [[Kružlová]] (v tzv. údolí smrti), kde je se nachází technika tankové roty s osmi [[tank]]y, [[Dělo|děly]] i jinými zbraněmi z období Karpatsko-dukelské operace (říjen 1944).
 
=== Památník Rudé armády ===
Architektonický komplex památníku dotvářejí dvě pískovcová [[sousoší]]: Hanovo ''Stretnutie'' a Gibalovo ''Smelý pohľad do budúcnosti''. Na čtvercovém [[piedestal]]u, [[obelisk]]u a pylonu památníku se nacházejí velkorozměrné [[mramor]]ové reliéfy: ''Zdvihnutie zástavy na slávu víťazstva'', ''9. máj 1945'', ''Ľudia vítajú svojich sovietskych osloboditeľov'', ''Zvítanie partizánov so Sovietskou armádou'' a ''Dedina víta sovietskych vojakov''. U památníku při jeho stěně byly vytvořeny symbolické mramorové hrobky padlých příslušníků sovětské pěchoty, tankistů, dělostřelců a letců. Na hrobkách jsou vytesány symboly rozlišovacích znaků těchto druhů sovětských [[Zbraň|zbraní]]. V čtyřech společných [[hrob]]ech je zde pochováno více než 9 000 sovětských [[voják]]ů.
V rocroce [[1974]] byl vytvořen na pravé straně památníku v blízkosti vojenského muzea Park bojové techniky, ve kterém byla rozmístněnarozmístěna vojenská bojová technika používaná v době Karpatsko-dukelské operace.
 
== Správa dukelského bojiště a památníků ==
Památníky a celý areál Vojenského přírodního muzea do roku [[1959]] spravoval [[Okresní národní výbor]] ve Svidníku, potom do roku [[1965]] Krajské památkové středisko v [[Prešov]]ě a od roku 1965 Dukelské muzeum ve Svidníku. Po vzniku samostatné [[Slovensko|Slovenské republiky]] v roce [[1993]] bylo [[muzeum]] přemenovánopřejmenováno na [[Vojenské múzeum vo Svidníku]]. Stalo sase samostatnou organizací, která spravovala celý areál Vojenského přírodního muzea a památníky.
 
Dukelské muzeum bylo v roce [[2004]] transformováno na muzejní oddělení Svidník a bylo tehdy přičleněno pod nově zřízené [[Vojenské múzeum Piešťany]], jehož zřizovatelelzřizovatel byl [[Vojenský historický ústav Bratislava]].
 
Od roku [[1994]] až do [[2004]] bylo Dukelské muzeum pod přímým řízením Vojenského historického ústavu v [[Bratislava|Bratislavě]].