Karel Filip ze Schwarzenbergu: Porovnání verzí

V roce [[1799]] se již jako [[generálmajor]] oženil s Marií Annou z Hohenfeldu, kněžnou Esterházy, ale již o několik měsíců později bojoval proti Francouzům na [[Rýn]]ě. V roce [[1800]] byl povýšen na polního podmaršálka. Po [[Bitva u Hohenlinden|bitvě u Hohenlindenu]], v které byli Rakušané poraženi generálem [[Jean-Victor Moreau|Moreauem]], se Karlu Filipovi podařilo vyvést [[Armáda|armádu]] z obklíčení, čímž ji uchránil před zničením.

Karel Filip byl poté jmenován viceprezidentem [[Dvorská rada vojenská|dvorské vojenské rady]] a císař František ho také pověřil vyjednávání s bavorským kurfiřtem [[Maxmilián I. Josef Bavorský|Maxmiliánem IV.]] Výsledkem tohoto jednání bylo, že Maxmilián přislíbil pomoc Rakousku a [[Rusko|Rusku]], pokud Napoleon nebude respektovat neutralitu [[Bavorsko|Bavorska]], ale tuto dohodu sám porušil a přidal se k Napoleonovi. Karel Filip se poté stal velitelem předvoje polního maršálapodmaršálka [[Karl Mack von Leiberich|Karla Macka]].

Mackovy schopnosti se ve [[Válka|válce]] nijak dobře neosvědčily a sám polní maršálpodmaršálek byl obklíčen a po několika dnech [[19. říjen|19. října]] roku [[1805]] nucen kapitulovat. Oproti tomu Karel Filip v čele dvanácti eskadron jezdectva již [[14. říjen|14. října]] prolomil francouzské obklíčení a stáhl se. Před [[Bitva u Slavkova|bitvou u Slavkova]] doporučoval kníže Schwarzenberg počkat na zkonsolidování armády, ale [[car]] Alexandr nebyl této taktice nakloněn, proto proběhla bitva dříve a nedopadla pro rusko-rakouské spojence nejšťastněji. Poté Karel Filip nějakou dobu sloužil na misi v [[Petrohrad]]u. V roce [[1809]] se vyznamenal v [[Bitva u Wagramu|bitvě u Wagramu]], kde velel zadnímu voji, za což byl povýšen na [[Generál|generála]] kavalerie, na porážku Francouzů to však nestačilo. Téhož roku byl pasován na rytíře [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]].