Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 26:
 
== Podíl Jezuitů na rekatolizaci ==
Po vyhnání nekatolických kněží se objevil velký problém způsobený tím, že v českých zemích byl nedostatek katolických kněží. Běžně se stávalo, že i když byl nekatolický kněz z fary vypuzen, jeho místo zůstalo neobsazeno - neobsazených far bylo několikanásobně víc než těch řáděřádně spravovaných. Ferdinand II. se situaci pokusil řešit přizváním polských kněží ale to se neosvědčilo, protože si čeští věřící stěžovali, že jim nerozumí. Jediným řešením se nakonec ukázalo zřizování kněžských seminářů. Ze skutečnosti, že se nedostávalo českých duchovních, profitovaly u nás působící katolické církevní řády, především jezuité, kteří se v této době rozšířili téměř do všech českých a moravských krajů. Roku 1622 získali od Ferdinanda [[Univerzita Karlova|Univerzitu Karlovu]] a do konce třicetileté váky roku 1648 už byla založena většina jejich kolejí v Čechách a na Moravě.
 
[[Soubor:Lesne koscioly 08.jpg|thumb|Místo tajných setkávání protestantů na [[Godula|Goduli]] ve Slezsku]]
 
== Rekatolizace na Moravě ==
Postup Moravské rekatolizace se v mnohém podobal té v Čechách, akorát s tím rozdílem, že na Moravě byla výchozí pozice příznivější, protože tu ještě před Bílou horou byla skoro polovina far osazena katolickými kněžími a existovaly tu klášterní komunity, které již na počátku 17. století prosperovaly mnohem lépe než v Čechách. Nad nekatolickými kněžími držel nejdéle ochrannou ruku [[Karel starší ze Žerotína]], u kterého také do roku 1625 nacházel exil [[Jan Amos Komenský]].