Trojplošník: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m +v Calgary |
m bombardér |
||
Řádek 4:
Obvykle bývá nejspodnější [[křídlo]] umístěno ve stejné rovině jako spodní část trupu, střední křídlo v rovině horní části trupu a nejvyšší křídlo je posazeno na vzpěrách nad trupem. První trojplošník navrhnul [[Ambroise Goupy]] v roce [[1908]], postavil ho [[Louis Blériot]] a vybavil [[motor]]em [[Renault]] o výkonu 50 k (37 kW). Trojplošníky mají větší nosnou plochu než [[Dvouplošník|dvouplošníky]] nebo [[Jednoplošník|jednoplošníky]] podobného [[Rozpětí křídel|rozpětí]] a [[Hloubka křídla|hloubky]] křídel. Díky tomu mohou dosáhnout většího vztlaku na křídlech a menšího poloměru zatáčky při manévrování.
Během [[První světová válka|1. světové války]] se někteří [[Letecký výrobce|výrobci letadel]] snažili využít skvělých manévrovacích schopností trojplošníků a vyvinuli několi typů [[Stíhací letoun|stíhacích letounů]] s touto konfigurací. Nevýhodou těchto strojů však byl větší odpor vzduchu a tím i nižší rychlost letounů v letové hladině i ve střemhlavém letu. Ne vždy získávaly v bojích trojplošníky převahu nad tehdy běžnými dvouplošníky a tak se typy letadel s touto konfigurací vyráběly jen v menších sériích. S trojplošnou konfigurací se také experimentovalo u velkých [[Bombardér|bombardérů]], např. u letounu [[
Prvním trojplošníkem, který byl nasazen do bojů 1. světové války byl [[Spojené království|britský]] [[Sopwith Triplane]], ale později se stal nejznámějším letounem tohoto druhu [[Německo|německý]] stíhací letoun [[Fokker Dr.I]], který se stal populární díky německému [[Letecké eso|stíhacímu esu]] [[Manfred von Richthofen|Manfredu von Richthofenovi]], jež byl přezdíván ''Rudý baron''.
| |||