Za časů středověku byly čistě zámecké stavby řídké. Nejsilnější důraz byl kladen na bezpečnost a pro dosud ranou šlechty se stavěly [[hrad]]y coby sídla. Ty chránily před nepřátelskými sousedy a leckde vytvářely střed budoucích zámků a měst.
Zámožní hradní páni si zpočátku své pevnosti nechali budovat na základě přejatého [[Románský sloh|románského]] a později [[Gotika|gotického]] slohu cirkevníchcírkevních staveb. Působivými svědky těchto hrado-zámků jsou například věhlasné francouzské [[Seznam zámků na Loiře|zámky]] na řece [[Loira|Loiře]], jež sice v průběhu stovek let měnily svou podobu, ovšem jejich původní vzhled byl přenesen, viz manuskript [[Přebohaté hodinky vévody z Berry|Très Riches Heures]] [[Jan z Berry|vévody]] z Berry. V zemích dnešního Německa, tzv. [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]], vznikají [[palác]]ové hrady zámeckého střihu, které sloužily zpočátku cestujícím příslušníkům dvora a císaři jako sídlo. Působivým příkladem přechodu od opevněného hradu k zámkovému komplexu je [[Albrechtsburg]] v [[Míšeň|Míšni]]. V Itálii, především pak v [[Benátky|Benátkách]] a [[Florencie|Florencii]] se začaly objevovat první městské paláce, jako třeba [[Ca' d'Oro]]. Ty ještě sice nebyly skutečnými „zámky“ v pravém slova smyslu a často patřily nikoli šlechtickým rodům ale „jenom“ bohatým kupcům, i když rozmach umění, kterého zde bylo dosaženo a spojení pohodlí bydlení a reprezentativnosti brzo začaly sloužit jako vzor světských staveb ostatních epoch.
