Bohemund z Tarentu: Porovnání verzí

V&nbsp;dubnu 1096 Bohemund dorazil do Konstantinopole<ref name="web01"/> a o&nbsp;Velikonocích se osobně setkal s císařem.<ref name="duggan33"/> Mezi Alexiem a Bohemundem přetrvávalo napětí a normanský vůdce se obával, že by mohl být otráven.<ref name="mak64">Kovařík, str. 64.</ref> Bohemund, který znal dobře byzantské poměry, složil císaři lenní přísahu,<ref name="sh30">Hrochová, str. 30.</ref> ve které se zavázal, že všechna území na východě, která dobude, předá pod svrchovanost Byzance.<ref name="mak64"/> Císaři však navrhl, aby ho jmenoval vrchním velitelem výpravy,<ref name="duggan34">Duggan, str. 34.</ref> což mu však císař neslíbil, a Bohemund tak za svou přísahu nezískal nic.<ref name="duggan34"/> V&nbsp;době pobytu Bohemunda na dvoře v&nbsp;Konstantinopoli Alexiova dcera, princezna [[Anna KomnenovnaKomnéna|Anna Komnena]], ve svém díle [[Alexias]] zaznamenala Bohemundův fyzický zjev:

{{Citát|...Byl tak vysoký, že málem o&nbsp;loket převyšoval nejvyšší muže své doby, byl štíhlý, měl ploché břicho, široká ramena i&nbsp;hruď a silné paže. Nebyl ani hubený, ani nepřekypoval masem, ale jeho tělo bylo souměrné a odpovídalo, abych tak řekla, Polykleitovým pravidlům. Měl silné ruce, stál pevně na nohou, měl pevnou šíji i&nbsp;záda. Kdo se na něj podíval pozorněji, viděl, že je trochu nahrbený; nebyla to však získaná vada obratlů hřbetní páteře, spíše se zdá, že to byla nepatrná vrozená vada. Měl velmi bílou pleť, jen na tváři provázel bílou barvu ruměnec. Měl plavé vlasy, které mu nepadaly až na záda, jako tomu bylo u jiných barbarů. Bohemund si nezakládal na své hřívě, ale měl vlasy přistřižené až po uši. Nevím, zda měl ryšavou bradu, či zda jeho vous měl jinou barvu. Byl totiž úplně vyholený, břitva odstranila jeho vous lépe, než vápno. Ale myslím, že měl ryšavé vousy. Oči měl modré, vyzařovaly odvahu i&nbsp;jakousi vážnost. Nos i&nbsp;nozdry dýchaly vzduch volně...

Bohemund měl určitý půvab, ale narušovaly jej rysy vzbuzující strach. Celým výrazem dával najevo, že je nelítostný, myslím, že svou výškou vyvolával dojem šelmy, a dokonce jeho smích naháněl lidem hrůzu. Jeho duše i&nbsp;tělo hostily zároveň hněv i&nbsp;lásku a obojí v&nbsp;něm toužilo po válce. Byl bystrý a chytrý, vždy dovedl najít východisko. Vyjadřoval se přesně a jeho odpovědi byly nezvratné...|<ref name="mak65alexias402403">Kovařík,{{Citace str.monografie 65.| příjmení = Komnéné | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna Komnéna | titul = Paměti byzantské princezny | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 565 | strany = 402–403 | isbn = 80-207-0527-9 | poznámka = [dále jen Anna Komnena]}}</ref>|200}}

{{Citát|...Protože Turci útočili na nepřítele s&nbsp;větší odvahou, oddělil se Bohemund, který velel pravému křídlu, od ostatního vojska a hnal se odvážně proti samotnému sultánusultánovi KlitiziasthlanoviKlitziasthlanovi ''([Kilič Arslanovi)'' I.], jak„jak lev, jenž věří své sílesíle“,‘ podle básníkových [Homérových] slov. To Turky vyděsilo tak, že se dali před Kelty na útěkústup.|<ref name="mak78alexias323">KovaříkAnna Komnena, str. 78323.</ref>|200}}

{{Citát|Bohemund a Tankred se vzdálili od jádra jednotek a ukryli se za kopcem, aby vpadli muslimům do boku. Když ale viděli, jak jsou jejich muži poraženi, usoudili, že se nepohnou. Čekali tudíž až do noci a pak ujeli pronásledováni muslimy, kteří pobili a pozajímali notný počet jejich druhů. Oni sami unikli jen se šesti jezdci.|<ref name="mak101"/>|200}}

{{Citát|Teď věz, že jsem vstal z mrtvých a unikl tvým rukám. (...) Nebudeš mít žádnou radost, až se dozvíš, že jsem svěřil Antiochii svému synovci Tankredovi a nechal jej tam jako důstojného protivníka tvých velitelů. (...) Stal jsem sise ‚živou„živou mrtvolou‘mrtvolou“ a ‚vstal„vstal jsem z mrtvých‘mrtvých“, abych vyvrátil Romanii, které vládneš. Jakmile se dostanu na protilehlou pevninu a uvidím tam Langobardy, všechny Latiny, Germány a Franky, samé statečné bojovníky, pak naplním tvá města a země vražděním a krví a neustanu, dokud nezarazím kopí do srdce Byzantia.|<ref name="mak103alexias347">KovaříkAnna Komnena, str. 103347.</ref>|200}}