|
Narodila se v [[Moskva|Moskvě]]. Od dětství ji přitahovalo létání, a tak od 14 let chodila do aeroklubu Osoaviachimu (obdoba [[Svazarm|Svazarmu]]). V 15 letech již prvně sama pilotovala letadlo. Po absolvování [[Cherson|Chersonské]] letecké školy pracovala v Kalininském aeroklubu jako učitelka létání. V tomto období vyškolila 45 letců. V roce 1937 sovětské státní orgány zatkly a popravily jejího otce.
Po [[Operace Barbarossa|napadení Sovětského svazu]] v létě 1941 požádala o vstup do letectva, žádost jí však byla zamítnuta pro nedostatek zkušeností. Sovětské letectvo bylo přitom v té době nuceno nasazovat množství nezkušených pilotů, kteří měli nalétáno jen několik letových hodin. Její žádosti bolobylo vyhověno až v roce 1942 poté, co si do letového deníku připsala navíc 100 letových hodin. Následně vstoupila do ženského 586.IAP (stíhacího leteckého pluku), jednoho ze tří ženských leteckých pluků vedeného [[Marina Raskova|Marinou Raskovou]]. Absolvovala výcvik na strojích [[Jakovlev Jak-1]] a poprvé sa účastnila vzdušných bojů nad [[Saratov]]em.
V srpnu 1942 sestřelila ve spolupráci s dalším stíhačem německý bombardér Ju-88. NasledujíciNásledující měsíc byla převelena k 437.IAP, náležící k 287.IAD, 8.letecké armády Jihovýchodního frontu, ktorýkterý sase zúčastňoval vzdušných [[bitva u Stalingradu|bojů u Stalingradu]]. Krátkou dobu tehdy létala na stroji [[Lavočkin La-5|La-5]].
13. září 1942 při svém druhém bojovém letu sestřelila nad [[Volgograd|Stalingradem]] [[Junkers Ju 88|Ju-88]] a [[Messerschmitt Bf 109|Bf-109]]. PilotomPilotem stíhacího letadla Bf-109 byl německý aristokrat, ktorýkterý měl již na svém kontě 30 vzdušných vítězství. 27. září palbou na vzdálenost necelých 30 metrů zlikvidovala další Ju-88. Nedlouho poté sestřelila spolu s [[Raisa Bjeljajeva|Raisou Bjeljajevovou]] Bf-109.
KoncomKoncem roku 1942 byla převelena k elitnímu 9.GIAP, kterému velel [[Lev Ľvovič Šestakov]]. U této jednotky zaznamenala jeden sestřel a byla znovu převelena, tentokrát k 296.IAP. 11. února 1943 sestřelila další dva Ju-88 a ve spolupráci jeden Fw-190. V následujícichnásledujících dnech musela po zásahu nouzově přistát na nepřátelském území. Před zajetím německými vojáky se bránila střelbou z pistole. Naštěstí útočníky zahnal letoun [[Iljušin Il-2|IL-2]], následně přistál, vzal Lýdii provizorně na palubu a dopravil ji do bezpečí. 23. února 1943 získala za své úspěchy [[Řád rudé hvězdy]]. U jednotky se Lýdie Litvjaková sblížila s kolegou stíhačem [[Alexej Frolovič Solomatin|Alexejem Solomatinem]], za kterého sase brzy vdala.
22. března 1943 v oblasti [[Rostov nad Donem|Rostova nad Donem]] sestřelila při útoku na německé bombardéry jeden nepřátelský stroj. Následně se pustila do boje se šesti doprovodnými Bf-109. V tomto boji byla těžce raněna, ale byla ještě schopna přistát na základně. Po propuštění z nemocnice však neposlechla příkazu lékařů, aby si svá zranenízranění doléčila doma, ale po týdnu se vrátila zpět k jednotce.
Koncem května 1943 zaznamenala zvláštní sestřel, když se jí podařilo zničit německý pozorovací balón, jehož posádka korigovala dělostřeleckou palbu na frontě. Tento balón měl silné krytí protilietadlovouprotiletadlovou obranou, a pilotům se nedařilo přiblížit se na účinný dostřel. Lýdie přišla s vlastním plánem na zneškodnění balónu a ten po schválení provedla. Frontovou linii proletěla ve větší vzdálenosti od cíle a k balónu se přiblížila strmým letem z týlu nepřítele se sluncem v zádech. Německá protivzdušná obrana nestihla zareagovat a balón střelbou zapálila. Za tento úspěch později obdržela [[Řád rudého praporu]]. 21. května 1943 padl v boji její manžel Alexej F. Solomatin. V důsledku zranění či poruchy letadla nezvládl přistání a ve vraku letadla jí uhořel před očima.
15. června 1943 sestřelila v leteckém souboji další Ju-88 a Bf-109, a utrpěla další zranění. 18. července byla Lydie sestřelena a zachránila se na padáku. Toho dne sestřelili i její nejlepší přítelkyni [[Jekaterina Vasiljevna Budanová|Kaťu Budanovou]], která však v hořícím stroji zahynula.
Na přelomu července a srpna 1943 probíhaly v oblasti řeky [[Mius]] těžké boje mezi sovětskymisovětskými jednotkami a německou [[6. armáda Wehrmachtu|6. armádou]]. Tak jako jinde i zde byly pozemní boje úzce spojeny s činností letectva. V té době byla Litvjaková již poměrně známou osobností, o které často psal nejen sovětský tisk. V důsledku nedoléčených zranění, silného duševního i fyzického vypětí, po ztrátě manžela a najlepšínejlepší přítelkyně se začaly objevovat známky vyčerpaní.
1. srpna 1943 Lydie Litvjaková vzlétla čtyřikrát. Během prvních tří bojových letů sestřelila dvě nepřátelská letadla samostatně a jedno v spolupráci. Ze čtvrtého letu sase však její Jak-1b s číslomčíslem 23 již nikdy nevrátil. Letadlo sase s ní zřítilo u samoty Koževňa nedaleko obce Dmitrivka v okrese Šachťarsk. Lidija Litviaková byla prohlášena za nezvěstnou. Velení divize připravilo návrh na udeleníudělení titulu [[Hrdina Sovětského svazu]], avšak nejen z důvodu podezření, že padla do zajetí, bylo udeleníudělení vyznamenání odloženo.
Po skončení války ji její spolubojovníci dále hledali. Až v roce 1979 její ostatky náhodně identifikovali u vesnice Dmitrivka jižně od města Krasnyj Luč na Ukrajině. Přesné okolnosti její smrti nejsou dodnes známy.
| 