Wikipedie

Bohuslav Slánský: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
m styl, vzhled, linky
Řádek 1:
{{Urgentně upravit/dne|20120626154629}}
'''Bohuslav Slánský''' ([[26. Lednaledna]] [[1900,]] [[Praha]] – [[30. července]] Července[[1980]] [[Česká Kamenice]]) byl český [[malíř]] a [[restaurátor]]. Byl prvním vyučujícím restaurování jako specifického oboru v tehdejším Československu. Svým vzděláním a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Za dobu své padesátileté odborné praxe posunul obor konzervace a restaurování na specifickou odbornou disciplínu podloženou vědeckým základem, v němž se spojovala teorie s praxí<br />.
<br />
<big>'''Život'''</big><br />
Bohuslav Slánský se narodil do rodiny magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru malby Maxmiliána Pirnera a Maxe Švabinského. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie (1. cena soutěže ateliéru Maxe Švabinského), v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hopperovou, dcerou generála Hoppera. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie. Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vynikajícího vědce a pedagoga Prof. Maxe Doernera, vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v Mnichově. Jeho studijní dráha pokračovala u prof. Serafina Mauera na Akademii ve Vídni, dále pak u prof. Klause Dráždanech, kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Důležitou praxi získal v Muzeu France Halse v Haarlemu, kde se poprvé setkal s moderními přírodovědeckými metodami průzkumu (použití rentgenového a ultrafialového záření). V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie (tehdy Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění). Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. Vincentem Kramářem, předním znalcem českého středověku i avantgarního umění. V roce 1947 je jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během pedagogické činnosti na akademii prof. Slánský rozšířil svůj zájem v oblasti restaurování na polychromované gotické plastiky a nástěnné malby. Svůj pedagogický názor shrnul v dokumentu „O koncepci speciální školy restaurátorských a malířských technik“, kde specifikoval rozsah znalostí a dovedností absolventa - restaurátora. Své rozsáhlé vědomosti z restaurátorské praxe publikoval v obsáhlém díle Techniky malby, které dodnes patří k základní literatuře v restaurátorském oboru a svědčí o jeho vědeckém a technologickém vzdělání.<br />▼
 
==Život==
▲Bohuslav Slánský se narodil do rodiny magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]] v ateliéru malby [[Maxmilián Pirner|Maxmiliána PirneraPirner]] a [[Max Švabinský|Maxe Švabinského]]. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie (1. cena soutěže ateliéru Maxe Švabinského), v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hopperovou, dcerou generála Hoppera. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie. Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vynikajícího vědce a pedagoga Prof. [[Max Doener|Maxe Doernera]], vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v Mnichově[[Mnichov]]ě. Jeho studijní dráha pokračovala u prof. [[Serafin Mauer|Serafina Mauera]] na Akademii ve [[Vídeň|Vídni]], dále pak u prof. Klause Dráždanech, kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Důležitou praxi získal v [[Muzeum France Halse|Muzeu France Halse]] v Haarlemu, kde se poprvé setkal s moderními přírodovědeckými metodami průzkumu (použití rentgenového a ultrafialového záření). V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie (tehdy Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění). Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. [[Vincent Kramář|Vincentem Kramářem]], předním znalcem českého středověku i avantgarního umění. V roce 1947 je jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během pedagogické činnosti na akademii prof. Slánský rozšířil svůj zájem v oblasti restaurování na polychromované gotické [[Plastika (výtvarné umění)|plastiky]] a [[nástěnné malby]]. Svůj pedagogický názor shrnul v dokumentu „O koncepci speciální školy restaurátorských a malířských technik“, kde specifikoval rozsah znalostí a dovedností absolventa - restaurátora. Své rozsáhlé vědomosti z restaurátorské praxe publikoval v obsáhlém díle Techniky malby, které dodnes patří k základní literatuře v restaurátorském oboru a svědčí o jeho vědeckém a technologickém vzdělání.<br />
 
<big>'''==Restaurátorská praxe'''</big><br />==
Prof. Bohuslav Slánský se věnoval restaurátorské praxi velkou část svého života. Rozsah uměleckých děl, která konzervoval, restauroval nebo se podílel na jejich obnově, je pozoruhodný.
Jeho prvním náročným restaurátorským úkolem byl v roce 1931 gotický deskový obraz Trůnící madony z Jindřichova Hradce, na kterém provedl jako první v českém prostředí podrobný restaurátorský průzkum s použitím přírodovědných metod. Pomocí rentgenových snímků identifikoval rozsáhlé přemalby z 19. století, které byly následně odstraněny a obraz byl prezentován ve své původní, gotické podobě. Tato práce byla publikována ve Štencově Umění společně s významnou statí „Zkoumání obrazů přírodovědnými metodami“. Tyto práce znamenaly přelom v dosavadní restaurátorské praxi. Slánský se v této stati důsledně zasazoval za přísnou konzervaci a zachování originálu v maximální možné míře. To mělo vliv i na zvyšující se nároky na použité materiály v restaurátorské praxi. Důraz kladl především na reverzibilitu doplňků, retuší i použitých laků na restaurovaném díle, ale zároveň zastával názor, že jedním z hlavních cílů restaurátora musí být obnovení výtvarně-estetického účinku díla.
Středověké malbě se Slánský věnoval nejen jako restaurátor a technolog, ale přispíval také k hledání linie vývoje České gotické malby. Významná byla jeho spolupráce s historiky umění prof. [[Antonín Matějček|Antonínem Matějíčkem]] a [[Jaroslav Pěšina|Jaroslavem Pěšinou]]. Jednou z jeho nejdůležitějších prací bylo restaurování deskových obrazů [[Mistr Theodorik|Mistra Theodorika]] v kapli sv. Kříže na Karlštejně[[Karlštejn]]ě. Hájil jejich autentičnost a samotného Mistra Theodorika považoval za jednoho z největších gotických mistrů u nás i v Evropě. Na restaurování deskových a nástěnných maleb na Karlštejně se od roku 1932 nemalou mírou podílela i jeho manželka Ludmila Slánská, jež byla jeho nejbližší spolupracovnicí. Mezi Slánským restaurovaná středověká umělecká díla patří například Madona z Veveří, Madona z Rudolfova, Madona Strahovská, Zbraslavská a Roudnická madona, nebo Krucifix z českého Krumlova, Obraz Jana Očka z Vlašimi, tzv. Kapucínský cyklus, Litoměřický oltář apod. Také se zabýval záchranou nástěnných maleb Josefa Navrátila v Jirnech, Ploskovicích a Nových Mlýnech. Poznatky o Navrátilových malbách publikoval ve stati o Josefu Navrátilovi, jako obnoviteli české nástěnné malby z roku 1956 a jako spoluautor s V. V. Štechem v publikaci o Jirnech z roku 1958. Prof. Slánský byl nejen vynikajícím restaurátorem ale i tvůrčím malířem, který zastával názor, že dobrý restaurátor by se měl věnovat také vlastní volné tvorbě. Z jeho prací se zachovaly krajinomalby, zátiší i portréty. Jako malíři mu byly po jeho smrti uspořádány výstavy v Praze a Mariánských Lázních, kde byl vystaven výběr 71 obrazů.<br />
 
==Výstav==
*1946 výstava Tři obrazy v Národní galerii v Praze (restaurování)<br />▼
*1965 vystavuje s restaurátorskou skupinou R64 v Galerii V. Kramáře v Praze<br />▼
*1971 výstava restaurátorských prací z let 1930-1970 v Národní galerii v Praze<br />▼
*1988/1989 výstava v Galerii D v Praze, Bohuslav Slánský - malířské dílo<br />▼
*1989 výstava malířského a restaurátorského díla v Mariánských Lázních<br />▼
 
<big>'''==Publikační činnost'''</big> <br />==▼
<big>'''Výstavy'''</big><br />
*Technika malby. I. díl - Malířský a konservační materiál, Praha 1953<br />▼
▲1946 výstava Tři obrazy v Národní galerii v Praze (restaurování)<br />
*Technika malby. II. díl – Průzkum a restaurování obrazů, Praha 1956<br />▼
*Technika malby. III díl – Historické techniky (nedokončen)<br />▼
▲1965 vystavuje s restaurátorskou skupinou R64 v Galerii V. Kramáře v Praze<br />
*Jirny/Josef Navrátil, (spoluautor V.V. Štech), Praha 1958<br />▼
*Technika v malířské tvorbě, Praha 1973 a 1976<br />▼
*Výsledky svých prací publikoval na stránkách Štenclova umění, Volných směrů i Zpráv památkové péče<br />▼
 
==Ocenění==
▲1971 výstava restaurátorských prací z let 1930-1970 v Národní galerii v Praze<br />
*1954 Státní cena Klementa Gottwalda<br />▼
v roce *1970 získává titul zasloužilý umělec<br />▼
*1980 získává Řád práce▼
*2002 udělena Státní cena za památkovou péči in memoriam <br /><br />▼
 
==Literatura==
▲1988/1989 výstava v Galerii D v Praze, Bohuslav Slánský - malířské dílo<br />
1 *Pechová, O.: Za profesorem Slánským, Památky a příroda, 9/1980 str. 540–541.<br />▼
2 *Mašín, J.: In memoriam Bohuslava Slánského, Umění 1981, str. 266–269.<br />▼
3 *Slánský, B.: Technika malby: Malířský a konzervační materiál, Díl 1., Praha Paseka, 2003, ISBN 80-7185-610-X, str. 6-10.<br />▼
4 *Prokop, T.: Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1947-1950 (Ostrava 1993), str. 192-193.<br />▼
5 *Hlobil, I.: Na základech konzervativní teorie české památkové péče, Výbor z textů Praha 2008, str. 30-39.▼
 
▲1989 výstava malířského a restaurátorského díla v Mariánských Lázních<br />
 
{{DEFAULTSORT:Slánský, bohumil}}
 
[[Kategorie:Narození 1900]]
▲<big>'''Publikační činnost'''</big> <br />
[[Kategorie:Úmrtí 1980]]
▲Technika malby. I. díl - Malířský a konservační materiál, Praha 1953<br />
[[Kategorie:Čeští malíři]]
 
[[Kategorie:Restaurátoři]]
▲Technika malby. II. díl – Průzkum a restaurování obrazů, Praha 1956<br />
 
▲Technika malby. III díl – Historické techniky (nedokončen)<br />
 
▲Jirny/Josef Navrátil, (spoluautor V.V. Štech), Praha 1958<br />
 
▲Technika v malířské tvorbě, Praha 1973 a 1976<br />
 
▲Výsledky svých prací publikoval na stránkách Štenclova umění, Volných směrů i Zpráv památkové péče<br />
 
 
<big>'''Ocenění'''</big> <br />
▲1954 Státní cena Klementa Gottwalda<br />
 
▲v roce 1970 získává titul zasloužilý umělec<br />
 
▲1980 získává Řád práce
v roce 2002 mu byla udělena<br />
▲Státní cena za památkovou péči in memoriam <br /><br />
 
 
<big>Literatura</big> <br />
 
▲1 Pechová, O.: Za profesorem Slánským, Památky a příroda, 9/1980 str. 540–541.<br />
▲2 Mašín, J.: In memoriam Bohuslava Slánského, Umění 1981, str. 266–269.<br />
 
▲3 Slánský, B.: Technika malby: Malířský a konzervační materiál, Díl 1., Praha Paseka, 2003, ISBN 80-7185-610-X, str. 6-10.<br />
 
▲4 Prokop, T.: Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1947-1950 (Ostrava 1993), str. 192-193.<br />
 
▲5 Hlobil, I.: Na základech konzervativní teorie české památkové péče, Výbor z textů Praha 2008, str. 30-39.
<br />
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_Slánský“