Jan V. Palaiologos: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
m typo |
||
Řádek 36:
Na byzantský trůn dosedl jako devítiletý chlapec po otcově smrti roku [[1341]]. Do roku [[1347]] vládl nezletilý Jan s pomocí regentské rady, v jejímž čele byla matka [[Anna Savojská]], společně s patriarchou Ioannem Kalekou a vrchním velitelem byzantského loďstva Alexiem Apokaukem. Nejvýznamnější místa v radě zaujímali [[Palaiologovci]] a [[Kantakuzenové]]. Došlo však ke sporu regentské rady s vrchním velitelem armády Janem Kantakuzenem, který se roku 1341 za podpory provinciální šlechty prohlásil ve městě [[Didymoteichos]] císařem. Proti tomu však vypuklo povstání v Konstantinopoli, při němž lid vyplenil domy bohatých aristokratů. Jan Kantakuzenos se v této občanské válce opřel o vlivné [[athos]]ké mnišstvo.
Kantakuzenos nakonec zvítězil a v letech 1347-[[1354]] se stal jako [[Jan VI. Kantakuzenos|Jan VI.]] spoluvládcem Jana V. Největší odpor k uzurpátorovi trůnu se projevil v Soluni v povstání [[Zélóti (Soluň)|Zélotů]] (
[[Soubor:Giovanni V di Bisanzio monete.jpg|thumb|left|Mince Jana V.]]
Roku 1354 konečně na trůn nastoupil právoplatný císař Jan V., skoncoval s vládou Jana VI., jenž se uchýlil do kláštera v Mystře. Roku [[1361]] Turci dobyli [[Adrianopol]] a trvale se usadili na evropském kontinentě, před tím dobyli roku 1354 významný přístav [[Galiopoli]]. Jan V. se pokoušel nalézt pomoc proti Turkům na západě, svého syna [[Manuel II. Palaiologos|Manuela]] vyslal k jednání k papeži, avšak nebyl ochoten přijmout unii, protože věděl že jeho lid s ní nikdy nebude souhlasit. V roce 1366 se císař osobně vydal jednat o pomoc do [[Uhersko|Uher]], byl však zajat a ze zajetí jej vysvobodil až bratranec [[Amadeus VI. Savojský]]. Počátkem léta 1369 cestoval spolu se svým švagrem, [[Janov (Itálie)|janovským]] patricijem Franceskem Gattilusim do [[Řím]]a k [[Seznam papežů|papeži]], kde 18. října 1369 podepsal závazek, že přijímá katolickou víru a podřizuje se ''"svaté římské církvi"'' a papeži.
| |||