Jan III. Dukas Vatatzés: Porovnání verzí

'''Jan III. Dukas Vatatzés''' (řecky ''{{vjazyce|el|Ιωάννης Γ΄ Δούκας Βατάτζης}}, ''Iōannēs III Doukas Vatatzēs'', někdy řeckytaké '''Ioannes III.Vatatzes''' či počeštěně '''Vatacés'''; [[1193]] - [[3. listopad]]u [[1254]]) byl nikájský (resp. [[seznam byzantských císařů|byzantský]]) císař v letech [[1222]]-1254. Za jeho vlády se rozmohla tzv. byzantská reconquista.

IoannesNarodil se narodil okolo roku 1193 jako syn jistého Basileia Vatatza. Byl velmi vzdělaný, ale kromě toho byl také dobrým vojevůdcem. Roku [[1212]] se oženil s dcerou nikajského císaře [[Theodoros I. Laskaris|Theodora I. Laskarida]] Irenou a Theodoros určil IoannaJana za svého nástupce, jímž se po tchánově smrti roku 1222 stal. Zpočátku se však musel vypořádat s odbojnými bratry zesnulého císaře, kteří byli ale IoannemJanem odraženi. IoannesVatatzés pokračoval v protilatinské politice nastoupené Theodorem I. a roku [[1225]] získal všechno latinské území v [[Malá Asie|Malé Asii]], některé řecké ostrovy a část [[Balkán]]u. Dobytí [[Konstantinopol]]e se mohlo zdát být otázkou času. Jenže o dobytí ''Města měst'' usilovali i [[Seznam vládcůbulharských Bulharskapanovníků|bulharský car]] [[Ivan Asen II.]] a [[Epirský despotát|epirský despota]] [[Theodoros Komnenos Dukas|Theodoros Angelos]], který se roku [[1224]] nechal korunovat ''císařem římanů'' a stal se IoannovýmJanovým významným protivníkem, ale roku [[1230]] byl poražen a zajat IoannovýmJanovým spojencem Ivanem Asenem II. v bitvě u Klokotnice. S Ivanem Asenem udržoval IoannesJan Dukas přátelské styky, roku [[1234]] uzavřeli oba císaři spojenectví proti latinům''Latinům'' (Zápaďanům) a také byl zasnouben Ioannův syn a pozdější nástupce [[Theodoros II. Laskaris|Theodoros]] s Asenovou dcerou Helenou (Elenou). Kromě toho IoannesJan a nikajský patriarcha Germanos II. svolili k založení bulharského ortodoxního patriarchátu nezávislého na Byzanci. Roku [[1235]] se IoannesJan III. a Ivan Asen snažili dobýt Konstantinopol, ale byli odraženi stařičkým regentem [[Jan z Brienne|Janem z Brienne]]. Následujícího roku pokus zopakovali, opět byl ale úspěšnější energický regent. Roku [[1237]] ale Ivan Asen rozvázal spojenectví s IoannemJanem Vatatzem a zrušil zasnoubení Heleny a Theodora. Ne však nadlouho. V bulharském hlavném městě [[Veliko Tarnovo|Tarnovu]] vypukl mor a Asen to vzal jako boží varování a obnovil jednak spojenectví s IoannemJanem a taky vzájemné zasnoubení dětí. Roku [[1241]] však Ivan Asen II. zemřel a IoannesJan III. tím přišel o spojence proti latinům''Latinům'', ale zároveň na Bulharsku získal celou [[Makedonie (region)|Makedonii]] a [[Thrákie|Thrákii]].

Vzdělaný Ioannescísař udržoval přátelské styky také s poněkud extravagantním a inteligentním [[Svatá říše římská|císařem Svaté říše římské]] a [[Seznam sicilských králů|sicilským králem]] [[Fridrich II. Štaufský|FriedrichemFridrichem II. Rogerem]]. Také se IoannesJan roku 1244 oženil po smrti své první ženy Ireny (1239†1239) s dcerou FriedrichaFridricha II. [[Konstancie Štaufská|Konstancií]]. Po FriedrichověFridrichově smrti ([[1250]]) však přátelské vztahy se štaufským domem ustrnuly, protože FriedrichůvFridrichův nástupce na Sicílii, jeho levoboček [[Manfréd Sicilský|Manfred]] byl odpůrcem Nikaie a naopak podporoval latiny''Latiny''. Roku [[1245]] ovládl IoannesJan [[Soluň]] a následujícího roku vyhlásil válku Demetriovi Angelovi, epirskému despotovi, synovi samozvaného císaře Theodora Angela, a byl úspěšný: Demetrios uznal IoannovuJanovu svrchovanost. Na přelomu půlstoletí na tom Ioannescísař již nebyl zdravotně nejlépe, trpěl [[Epilepsie|epilepsií]], kterou po něm zdědil i syn Theodoros. IoannesJan III. Dukas Vatatzés, největší byzantský (nikajský) císař 13. století, zemřel v listopadu roku 1254 a nedožil se tak svého snu: dovršení byzantské reconquisty a dobytí Konstantinopole, která nakonec roku [[1261]] padla. Vládu po IoannoviJanovi nastoupil jeho syn, [[Theodoros II. Dukas Laskaris|Theodoros II. Laskaris]].

IoannesJan III. svou politikou a válečnými výboji učinil hodně pro znovudobytí Konstantinopole. Svými manévry způsobil, že Nikajské císařství se stalo nejvýznamnějším státem v západní Malé Asii a po smrti Ivana Asena II. v Bulharsku také na Balkáně. IoannesJan byl také velmi vzdělaný a za jeho vlády se Nikaia stala centrem byzantské vzdělanosti.

Byl dvakrát ženatý. První manželkou byla dcera císaře Theodora Irena Laskaris, se kterou měl jedinného syna Theodora, a druhou manželkou byla dcera římského císaře FriedrichaFridricha II. Konstancie.