Godefroy z Bouillonu: Porovnání verzí

Odebráno 69 bajtů ,  před 7 lety
m
úpr. refů
m (→‎Externí odkazy: doplň odličení v posloupnosti)
m (úpr. refů)
{{Citát|V&nbsp;největší vřavě vyrazil Godefroy, jenž vedl císařské, po silnici, na níž se nacházel Rudolf, jehož si Sasové zvolili za krále. Jen, co ho poznal, pobodl vévoda koně ostruhami a vrhl se na něj. Gonfanonem, jejž třímal v&nbsp;ruce, mu probodl hruď a nechal jej mrtvého klesnout ke svým nohám. Pak pozvedl k&nbsp;nebi zkrvavenou zástavu.|[[Vilém z Tyru]] <ref name="Kovařík112">Kovařík, str. 112.</ref>}}
 
Existují však silné pochybnosti, zda se Godefroy bitvy vůbec zúčastnil.<ref name="Kovařík112"/> Rovněž je nejasný jeho podíl na dobytí [[Řím]]a císařskými vojsky roku 1083. Je jisté, že se Jindřichova italského tažení i obléhání Říma účastnil, zda však osobně zasáhl do bojů ve&nbsp;městě nebo byl v té době nemocný, zůstává sporné.<ref name="Kovařík112"/>
 
V&nbsp;následujících letech byl Godefroy zaměstnán především bojem na svém panství, zejména se svou tetou [[Matylda Toskánská|Matyldou Toskánskou]]. V&nbsp;roce 1086 odrazil u&nbsp;hradu [[Bouillon]] útok [[Albert z Namuru|Alberta z&nbsp;Namuru]], který v&nbsp;této bitvě padl. O rok později nechal císař Jindřich IV. korunovat svého syna [[Konrád Francký|Konráda]] německým králem, čímž jej vyvázal z&nbsp;dolnolotrinského vévodství, jež poté udělil Godefroyovi z&nbsp;Bouillonu. Godefroy se tím stal skutečným vévodou.<ref name="mak114"/>
[[Soubor:Godefroi of Bouillon leads the army.jpg|thumb|Godefroy z&nbsp;Bouillonu jako vůdce výpravy<br />''Historia rerum in partibus transmarinis gestarum'' (13. století)]]
 
Když do Anatolie dorazila větší část křižáků, Godefroy spolu s vůdcem jihoitalských [[Normané|Normanů]] [[Bohemund z Tarentu|Bohemundem z&nbsp;Tarentu]] vyrazil na východ k [[Nikáia|Nikáji]] –&nbsp;předsunuté baště turecké moci.<ref name="hroch33-34">Hrochová, str. 33-34.</ref> 6. května [[1097]] Lotrinčané k městu dorazili a hned pod hradbami rozbili ležení. O&nbsp;Godefroyových činech během obléhání není známo nic bližšího až na příhodu líčící Godefroye jako skvělého [[luk]]ostřelce, který prý přesnou ranou sestřelil tureckého obránce, jenž z&nbsp;hradeb na útočící křižáky házel velké kameny. Poté, co po sedmi týdnech a třech dnech město padlo, se vojsko rozdělilo na dvě skupiny.<ref name="Kovařík116">Kovařík, str. 116.</ref> První tvořily byzantské oddíly a především normanští a [[Vlámové|vlámští]] příslušníci výpravy pod velením Bohemunda z Tarentu,<ref name="duggan31">Duggan, str. 31.</ref> zatímco Francouzi, Lotrinčané a [[Provence|Provensálci]] vedení Godefroyem a [[Toulouse|toulouským]] hrabětem [[Raimond de Saint-Gilles|Raimondem de Saint-Gilles]]<ref name="duggan31">Duggan, str. 31.</ref> táhli den cesty<ref name="bridge53">Bridge, str. 53.</ref> v&nbsp;závěsu za nimi. Když Bohemundovo vojsko přepadli v údolí Dorylaeum Turci, Godefroy rychle s&nbsp;armádou přispěchal Normanům na pomoc a vysvobodil je z&nbsp;obklíčení.<ref name="Kovařík117">Kovařík, str. 117.</ref>
 
Výprava pokračovala dále do anatolského vnitrozemí. Když křižáci prošli kolem Herakleje (dnešní turecké město [[Ereğli]]), oddělili se od hlavního voje Godefroyův nejmladší bratr [[Balduin I. Jeruzalémský|Balduin]] a Bohemundův synovec [[Tankred Galilejský|Tankred]], aby si pro sebe vydobyli nějakou kořist.<ref name="duggan43">Duggan, str. 43.</ref> Zatímco Tankred s&nbsp;Balduinem společně dobyli přístav [[Tarsos]], rodiště [[Svatý Pavel z Tarsu|apoštola Pavla]], utrpěl Godefroy z&nbsp;Bouillonu vážné zranění, když se snažil zachránit neozbrojeného poutníka napadeného medvědem.<ref name="mak117-118">Kovařík, str. 117-118.</ref>
{{Citát|přijal vládu, nechtěl však být posvěcen ani korunován jako král řečeného království, ježto nechtěl nosit zlatou korunu tam, kde Ježíš Kristus, syn Boží, nosil korunu trnovou...|kronika ''Assises de Jérusalem'' <ref name="mak135">Kovařík, str. 135.</ref>}}
 
Byl si vědom, že jeho zvolení část rytířů nepodporuje, nechtěl proto prohlubovat spory a odmítl královský titul.<ref name="hroch65"/> První křižácký vládce Jeruzaléma tak usedl na trůn jako {{cizojazyčně|la|''Advocatus Sancti Sepulchri''}} (''Ochránce Svatého Hrobu'')<ref name="hroch65"/> a dle pověsti se nechal korunovat korunou ze slámy.<ref name="mak135"/> Titul „Ochránce“ byl ve Francii udělován laickému ochránci klášterních statků, nicméně Godefroy přijal veškerou správní i vojenskou moc.<ref name="duggan67-68">Duggan, str. 67-68.</ref> Raimond odmítal uznat Godefroyovu autoritu a obsadil [[Davidova věž|jeruzalémskou citadelu]]. S podporou provensálského biskupa Pierra de [[Narbonne]] se podařilo přesvědčit Raimonda , aby ustoupil. Poté vzpurný šlechtic odešel do [[Jericho|Jericha]].<ref name="mak136">Kovařík, str. 136.</ref> Zatím připlouvaly z&nbsp;Evropy posily. 4. srpna 1099 vyrazila proti křižákům egyptská armáda vezíra [[al-Afdal]]a a utábořila se poblíž [[Askalon]]u, dalšího mocného palestinského města pod správou Egypta.<ref name="bridge83">Bridge, str. 83.</ref> Lotrinský vévoda žádal o pomoc a ostatní vůdci křižáků mu ji poskytli.
[[Soubor:Godefroi uhkral.jpg|thumb|left|Godefroy vítá uherského krále (Estoire d'Eracles, Vilém z Tyru)]]