Otcovství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Aktualizace podle zákona č. 84/2012 Sb. |
m opraveno v souladu se zněním § 52 odst. 2 zákona o rodině |
||
Řádek 7:
Na rozdíl od určení matky, kterou je vždy ta žena, která dítě porodila,<ref>§ 50a zákona č. 94/1963 Sb., [[Zákon o rodině|o rodině]] (dále jen „ZoR“)</ref> právní úprava určování otcovství stojí na existenci tří [[Právní domněnka|právních domněnek]] (předpokládaných skutečnostech, které platí do doby, pokud se nezjistí opak). Jejich aplikace je dána v přesně daném pořadí (první → druhá → třetí), tedy teprve pokud je vyloučena domněnka předchozí, je možné se zabývat domněnkou další v pořadí.
# '''První domněnka''' – Otcovství platí pro [[manžel]]a matky, pokud se dítě narodí v době od uzavření [[manželství]] do uplynutí třístého dne po zániku manželství. Platí též pro pozdějšího manžela matky, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne po zániku předchozího manželství.<ref>§ 51 ZoR</ref> Zakotvením priority této domněnky se vychází z účelu manželství a v praxi předpokládaného a obvyklého stavu, že manželství přináší děti, a proto není nutné nic dokazovat. Dítě má tak od narození založené [[Rodinné právo|rodinněprávní]] (dědické, majetkové) vztahy k matce, k otci a jejich prostřednictvím k dalším pokrevním příbuzným.
# '''Druhá domněnka''' – Nastupuje v případě, že je první domněnka vyloučena (např. porodila neprovdaná žena) nebo otcovství z první domněnky je [[Právní moc|pravomocně]] popřeno. Pak je otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů učiněným před [[Matrika|matričním úřadem]] nebo před [[Okresní soud|okresním soudem]] obvykle určeném podle bydliště dítěte.
# '''Třetí domněnka''' – Nastupuje v případě, že nedošlo k určení otcovství podle první a druhé domněnky. Dítě, matka nebo i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, mohou navrhnout, aby otcovství určil soud. Dítě musí být v procesu vždy zastoupeno kolizním [[opatrovník]]em, kterého mu ustanoví soud, zpravidla jím bývá [[orgán sociálně-právní ochrany dětí]]. Pro podání návrhu neplynou žádné lhůty. Za otce se podle této domněnky považuje muž, který s matkou dítěte [[Pohlavní styk|souložil]] v tzv. rozhodné době, což je doba, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů. V průběhu soudního řízení je třeba prokázat, že muž, který byl označen za otce nezletilého dítěte, měl skutečně s matkou dítěte v této době pohlavní styk. Jestliže je dítě počato [[Asistovaná reprodukce|umělým oplodněním]], je otcem ten muž, který k tomuto početí dal souhlas.<ref>§ 54 ZoR</ref>
| |||