Gustave Caillebotte: Porovnání verzí

Po válce začal navštěvovat výtvarnou školu, kde se stal studentem Léona Bonnata a s vážným zájmem se věnoval studiu malířství. V krátkém čase se vypracoval a svůj první malířský ateliér si zařídil v domě rodičů. Po smrti otce zdědil velký majetek. V r. [[1874]] se setkal a spřátelil s několika umělci, kteří tvořili svá díla mimo oficiální proud francouzské Akademie a mezi nimiž byli i malíři [[Edgar Degas]], [[Claude Monet]] a [[Auguste Renoir]]. Pomohl jim organizovat 1. výstavu impresionistů v Paříži v témže roce. Impresionisté, zvaní také "Nezávislí" se distancovali od akademických malířů vystavujících na každoročních Salonech.

 

Cailebottův malířský styl byl ovlivněn impresionismem, ale byl mnohem více realistický. Někdy se přibližoval k bohatě barevnému degasovkému realismu, jindy zase používal ve svém díle jemné pastely impresionistů . Nikdy se však zcela nepřiklonil pouze k jedinému stylu. Pokud se týká témat, maloval velmi často rodinné, domácké náměty, interiéry a portréty. Mnoho jeho obrazů zachycuje členy jeho rodiny; ''Jeune Homme à la fenêtre'' (''Mladý muž u okna'') [[1876]] zobrazuje bratra Reného doma v Paříži, v ulici de Miromesnil. Obraz ''Les orangers'' (''Pomerančovníky'') [[1878]] zachycuje bratra Martiala a jejich sestřenici Zoë v zahradě letního rodinného sídla v Yerres a ''Portraits à la campagne'' (''Portréty na venkově'') [[1875]] představují jeho matku, tetu, sestřenici a rodinné přátele. S oblibou maloval činnosti jako společné stolování, hraní karet, hraní na piano, čtení, to vše v soukromí rodin vyšší společenské třídy. Venkovní výjevy z Yerres zase oslavují radost z jízdy na lodi po proudu, nebo z rybaření a plavání. Při nich často používal jemné impresionistické techniky, aby dal vyniknout kráse a klidu venkovské přírody.