Šporkové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 5:
Rod původem ze severního [[Německo|Německa]], usedlý ve [[Vestfálsko|Vestfálsku]]. Do [[Čechy|Čech]] Šporkové přišli během [[Třicetiletá válka|třicetileté války]]. Do roku [[1647]] povýšili do [[Panský stav|panského stavu]]. V [[17. století]] byli povýšeni do [[hrabě]]cího stavu. Rod vlastnil panství [[Choustníkovo Hradiště|Hradiště]], [[Heřmanův Městec]], [[Malešov]], [[Konojedy]], [[Hořiněves]], [[Lysá nad Labem]] a některá menší panství ve východních, středních a severních Čechách.
[[Jan Špork]] († [[1679]]) jako prostý voják sloužil v řadách katolické ligy, v [[Bavorsko|bavorské]] armádě válčil na [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]]. Vévoda [[Maxmilián Bavorský]] jej povýšil na plukovníka, avšak Jan odešel do vojska císaře Ferdinanda, kde se z něj stal válečný rada, generál jízdy a říšský hrabě. V armádě sloužil až do vysokého věku. V Čechách se domohl velkého majetku. Dodnes je jeho legenda živá i v místě jeho německého rodiště, Delbrücku. Jeho vnuk [[Jan Rudolf Špork]] (1694 - 1759) se stal v roce 1729 pražským pomocným biskupem a roku 1741 staroboleslavským proboštem. Jako diplomat a kanovník Lateránské baziliky pobýval v [[Řím|Římě]] a dohlížel za české země na proces kanonizace sv. [[Jan Nepomucký|Jana Nepomuckého]]. Pravnuk Jan Václav byl nejvyšším hofmistrem, Království českého a ředitelem dvorské a komorní hudby na dvoře [[Marie Terezie]]. Ve vídeňském dvorském divadle prosazoval [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartovy]] opery.
Nejvýznamnější člen rodu, [[František Antonín Špork]] ([[1662]] - [[1738]]), studoval na pražské univerzitě, poté cestoval po celé [[Evropa|Evropě]]. Od roku [[1690]] vykonával funkci královského místodržícího. Také patřil k prvním, kteří do Čech zavedli hru na [[lesní roh]]. Zanechal po sobě zámek [[Kuks]], špitál a barokní lázně. Zámek i špitál spolu s lázněmi byl vyzdoben díly předních [[baroko|barokních]] sochařů a malířů. Proslul zejména jako mecenáš významných umělců (především sochaře [[Matyáš Bernard Braun|Matyáše Bernarda Brauna]]) a jeho jméno je trvale spojeno s vybudováním [[Kuks]]u a areálu zámku v [[Lysá nad Labem|Lysé nad Labem]]. Vybudoval knihovny v Praze, Lysé nad Labem a Kuksu, v roce [[1701]] založil v pražském paláci Na Poříčí první stále šlechtické divadlo, později dokonce stálou italskou operní scénu. Vystupoval jako ostrý kritik společenských poměrů a zastánce myšlenek tolerance, na jejichž podporu vydával knihy ve své soukromé tiskárně. Právě kvůli těmto knihám se dostal do konfliktu s oficiálními kruhy, který skončil konfiskací knihovny a obžalobou z kacířství, z čehož jej obvinili [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuité]], se kterými vedl spory o majetek.
| |||