Andoche Junot: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.2) (Robot: Přidávám eu:Andoche Junot |
m typo |
||
Řádek 8:
Během [[Napoleonovo egyptské tažení|Napoleonova egyptského tažení]] ([[1798]]-[[1799]]) dosáhl hodnosti brigádního generála. I zde však díky své enormní popudlivosti se dostal do nesnází a po odjezdu Napoleona z [[Egypt]]a se zapletl do souboje, ve kterém byl těžce raněn. Byl zajat Angličany, ale ještě roku 1799 vrácen jako invalidní do [[Francie]] a zde stačil ještě podílet se na podpoře Napoleona při převratu [[18. brumaire]] (9. listopadu 1799). Postupně však se Napoleon od svého dosud velmi blízkého a oddaného generála pro jeho společensky neúnosnou psychickou labilitu odtahuje.
Roku [[1800]] se stal Junot velitelem pařížské posádky. Roku [[1801]] povýšen do hodnosti divizního generála. Roku [[1804]] se stal velkodůstojníkem Čestné legie. V následujícím roce byl jmenován vyslancem Francie v [[Lisabon]]u, ale ještě téhož roku se zúčastnil tažení Velké armády proti III. koalici, zakončené velkolepým vítězstvím u [[Slavkov]]a (2. prosince [[1805]]). Pro zlepšení obtížné finanční situace byl Napoleonem jmenován roku [[1806]] guvernérem [[Parma|Parmy]] s úkolem potlačit zde odpor a zavést vojenský režim. Po návratu ([[1807]]) byl krátce vojenským
Jako adjutant mladého Napoleona Bonaparte se seznámil s krásnou a oduševnělou Laurou [[Perm]]onovou ([[1784]]-[[1838]]) z rodiny přátelsky blízké Bonapartům a roku [[1800]] se s ní oženil. Z manželství vzešly 4 děti (2 dcery a 2 synové). Mladší syn [[Andoche Alfred]] 3. vévoda z Abrantes se oženil postupně se dvěma dcerami generála Lepica a tato rodinná větev pokračuje dodnes. Laura Junotová sepsala později své nesmírně zajímavé a objektivní vzpomínky, které tvoří dodnes základní studijní materiál o době revoluce, konsulátu a císařství (18 svazků, [[1831]]-[[1834]]).
|