Thomsonův model atomu: Porovnání verzí

Tento model [[atom]]u (nazývaný také Pudinkový model) navrhl objevitel elektronu ([[1897]]) JJJ. J. Thomson v roce [[1904]] ještě před objevem [[atomové jádro|atomového jádra]]. Podle Thompsonovy modelu se atom skládá z [[elektron]]ů (které však Thomson nazývá jen [[částice]]mi, i když GJG. J. Stoney navrhl nazývat [[elektrické částice]] elektrony již v roce [[1894]]), které jsou obklopeny polévkou kladného náboje vyvažující tak záporný náboj elektronů (jako kdyby byly záporně nabité rozinky obklopené kladně nabitým pudinkem). Elektrony mohly být v atomu umístěny různě a mohly vytvářet různé struktury.

Model byl vyvrácen experimentům Geigera a Mardsena ([[1909]]), který E. Rutherford v roce [[1911]] interpretoval jako pozorování velmi malého jádra atomu nesoucího velmi vysoký [[kladný náboj]] (dostatečný pro vyvážení přibližně 100 elektronů ve zlatě). To vedlo k Rutherfordovmu modelu atomu a následně (po tom co H. Moseley v roce [[1913]] poukázal na to, že jaderný náboj byl velmi blízký atomovéhoatomovému číslačíslu) k předpokladu A. Broek , že atomové číslo je nábojem jádra. Nakonec v roce 1913 představil Niels Bohr první kvantový model atomu , ve kterém je jádro sestávající z kladného náboje (v množství, odpovídajícím [[atomové číslo|atomovéhoatomovému číslačíslu]]) obklopené stejným počtem elektronů, umístěných v orbitálních hladinách.

Thomsonův model byl srovnáván (ne samotným Thomsonem) k korintskékorintskému pudinku. Tato představa předpokládá, že částice jsou statické, což však podle Thomsona nebyly.

{{překlad|sk|Thomsonov model atómu|4060346}}