Ivo Tretera: Porovnání verzí

Prof. PhDr. '''Ivo Tretera''', CSc. se narodil [[22. května]] [[1933]] v Praze jako syn Františka Tretery a Olgy Čtvrtečkové, zemřel [[7. ledna]] [[2012]] tamtéž. Jeho nevlastním bratrem je [[Jiří Rajmund Tretera]]. Dětství prožil na pražských [[Vinohrady_(Praha)|Vinohradech]], na konci války při bombardování Prahy byl při výbuchu bomby zraněn, následkem čehož postupně přestal slyšet na levé ucho. Rodiče se v prvních měsících jeho života rozešli a svého otce uviděl poprvé až v roce [[1951]]. Téhož roku se také seznámil se svojí budoucí manželkou Peluškou Bendlovou. <ref>TRETERA, Ivo. Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec. Praha: Paseka, 2011, s. 19-70. ISBN 978-80-7432-107-8</ref>

Po maturitě na klasickém gymnáziu studoval historii a filosofii na [[Filozofická_fakulta_Univerzity_Karlovy|Filosofické fakultě Univerzity Karlovy]], kde roku [[1955]] obhájil diplomovou práci „O některých gnoseologických otázkách pedagogiky”. Během studia ho zde nejvíce ovlivnil profesor [[Jan_Blahoslav_Kozák|Jan Blahoslav Kozák]]. Po obhajobě diplomové práce nastoupil na fakultu jako asistent se zaměřením především na teorii poznání a dějin filosofie, přičemž krom nuceného působení v Archivu UK na ní vyučoval až do své smrti.

Předmětem jeho raného vědeckého zájmu, zhruba do konce [[1950-1959|50. let]], byla metodologie věd a zvláště pak filozofie výchovy, která ho přivedla hlavně ke zkoumání specifické povahy noetiky předávání již dosažených poznatků, tj. znovupoznávání poznaného. Zprvu byl značně inspirován polským i západním [[Neomarxismus|neomarxismem]] ([[Leszek_Kołakowski|Leszek Kołakowski]], [[Fromm|Erich Fromm]], [[Sartre|J.-P. Sartre]] a další); [[Noetika|noetická]] tématika jej otevírala vlivům filozofie analytické a novopozitivistické ([[Wittgenstein|Ludwig Wittgenstein]], [[Bertrand_Russell]], [[Schlick|Moritz Schlick]], [[Carnap|Rudolf Carnap]], lvovsko-varšavská škola atd.). Účinnou protiváhou této jeho původní spíše scientistické orientace, jež pozvolna ustupovala, byla mu záliba v [[Surrealismus|surrealismu]], abstraktním umění a zejména dlouholeté přátelství se spisovatelem [[Bohumil_Hrabal|Bohumilem Hrabalem]] a osobami z jeho kruhu.

V roce [[1966]] obhájil na FF UK kandidátskou dizertaci Pravda a intuice. V letech 1966–1967 přitom studoval na univerzitách v Nancy a Paříži (setkání s P. Ricoeurem a J. Hyppolitem). <ref>Ivo Tretera. FILOSOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Katedra filosofie [online]. 1.1.1996 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/trtera.html</ref>

V období tzv. [[normalizace]] mu byla postupně omezována a posléze zcela zakázána pedagogická činnost. Po nuceném odchodu z FF do Archivu UK se zde v letech 1983–1990[[1983]]&ndash;[[1990]] nad rámec běžných archivářských povinností zabýval i historií české a německé univerzitní filozofie ([[Ernst_Mach|Ernst Mach]], [[Masaryk|T. G. Masaryk]], herbartovci, [[Jan_Blahoslav_Kozák|J. B. Kozák]]). Plodem tohoto bádání je rovněž jeho hlavní dílo [[Johann_Friedrich_Herbart|J. F. Herbart]] a jeho stoupenci na pražské univerzitě ([[1989]]). Po listopadu 1989 se vrátil na FF UK; z počátku vyučoval externě, k [[1. září|1. 9.]] 1990 se stal opět členem její katedry filosofie. V roce 1990 byl jmenován docentem a roku [[1995]] profesorem pro obor dějiny filozofie. <ref>Ivo Tretera. FILOSOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY. Katedra filosofie [online]. 1.1.1996 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/trtera.html</ref>

V posledních letech přednášel především francouzskou filozofii [[20. století]] ([[Bergson]], [[Teilhard|Teilhard de Chardin]], [[Ricoeur]], [[Lévinas]] a další), většinu posluchačů si získal zajímavou formou přednášeným úvodem do filosofie. Jeho kniha Nástin dějin evropského myšlení z roku [[1996]] se stala klíčovým pramenem pro všechny zájemce o společenské vědy.