Prusko-rakouská válka: Porovnání verzí

Rakousko, které bylo nuceno vést válku na dvou frontách, vytvořilo dvě armády. Proti Prusku postavilo tzv. [[Severní armáda|Severní armádu]] pod velením [[polní zbrojmistr|polního zbrojmistra]] [[Ludwig von Benedek|Ludwiga von BenedekBenedeka]] ([[1804]]–[[1881]]), v Itálii pak [[Jižní armáda|Jižní armádu]] arcivévody [[polní maršál|polního maršála]] Albrechta ([[1817]]–[[1895]]). O tom, zda bylo v dané situaci vhodné svěřit funkci velitele Severní armády Benedekovi, byla napsána řada pojednání, uveďme zde pouze to, že Benedek byl osobně velmi čestný a statečný voják, vynikající sborový velitel, který se vyznamenal např. v roce [[1859]] v [[bitva u Solferina|bitvě u Solferina]]. Neměl však zkušenost (ani dostatečnou odbornost) potřebnou pro velení kolosu jakým byla armáda o síle více než 250 000 mužů. Nadto do jeho pravomocí neustále zasahoval císař a dvorská generalita. Arcivévoda Albrecht byl přece jen schopnějším vojevůdcem a v případě, že by bylo velení na severu svěřeno jemu, by se zřejmě dopustil i méně chyb než Benedek.{{Fakt/dne|20110423165443}} Císař František Josef však nechtěl riskovat, že by hrozící porážka v Čechách byla napříště spojována s osobou z panovnického rodu (Albrecht byl vnukem císaře [[Leopold II.|Leopolda II.]]), a tak se „černý Petr“ odpovědnosti za průběh války s Pruskem dostal do rukou Benedekových, a to přesto, že to byl muž, který se pro svou dokonalou znalost italského válčiště přímo nabízel jako ideální velitel podstatně menší (a tím i snáze ovladatelné) Jižní armády. Arcivévoda měl tedy svou roli v boji s nepříliš zkušenými Italy jistě podstatně ulehčenou. To však nikterak nesnižuje jeho následné vojenské úspěchy v bitvě u Custozy.