Vystřelovací sedadlo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (Robot: Přidávám id:Kursi lontar |
m napřímení odkazu |
||
Řádek 32:
Na začátku 60. let začala být používána raketami poháněná vystřelovací sedadla určená pro nadzvukové rychlosti pro letouny jako byl [[F-106 Delta Dart]]. Šest pilotů se katapultovalo při rychlostech větších než 1 300 km/h. Největší výška ve které došlo ke katapultování sedadlem Martin-Baker byla 17 400 m (z [[Bombardér|bombardéru]] [[English Electric Canberra|Canberra]] v roce [[1958 v letectví|1958]]). Při pokusu o vypuštění bezpilotního prostředku [[Lockheed D-21/M-21|D-21]] 30. července [[1966 v letectví|1966]] se dvoučlenná posádka letounu [[Lockheed D-21/M-21|Lockheed M-21]] musela katapultovat<ref name="Crickmore" >Crickmore, Paul F. "''Lockheed's Blackbirds: A-12, YF-12 and SR-71''", Wings of Fame, Volume 8, AIRtime Publishing Inc., Westport, Connecticut, 1997, str. 90, ISBN 1-880588-23-4</ref> v rychlosti [[Machovo číslo|Mach]] 3,25 ve výšce 24 000 m. Pilota se podařilo zachránit, ale druhý člen posádky se utopil po přistání ve vodě. Navzdory těmto rekordům, většina vystřelení z letadel se děje v poměrně malých rychlostech a výškách, kdy pilot vidí, že není už žádná naděje získat znovu kontrolu nad strojem před jeho dopadem na zem.
Později ve [[Válka ve Vietnamu|válce ve Vietnamu]] si [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] a [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] začaly dělat starosti o piloty, kteří se katapultovali nad nepřátelským územím. Tito piloti bývali buď zajati nebo zabiti a navíc rostly i ztráty mužů, kteří se pokoušeli o jejich záchranu. V důsledku toho zahájily obě vojenské složky výzkum, který je a pravděpodobně i zůstane v historii letectví tím nejneobvyklejším vystřelovacím sedadlem, jaké kdy bylo vyvíjeno. Obě složky zahájily program nazývaný ''Air Crew Escape/Rescue Capability'' nebo ''Aerial Escape and Rescue Capability'' (AERCAB) (oba termíny byly používány v amerických ozbrojených silách a obranném průmyslu), což bylo vystřelovací sedadlo, které po katapultáži odletí daleko od místa, kde bylo katapultování provedeno do místa, kde může být pilot bezpečně vyzvednut. Žádost o předložení návrhů řešení vystřelovacího sedadla AERCAB byly vydána na konci 60. let 20. století. Tři společnosti předložily dokumentaci k dalšímu vývoji: [[závěsný kluzák]] navržený firmou Bell Systems, [[vírník]] navržený společností Kaman Corporaton a mini letadélko s konvenčními pevnými křídly od společnosti Fairchild Hiller. Všechny tři návrhy poháněl po katapultování malý [[proudový motor]] vyvinutý pro [[Bezpilotní letadlo|bezpilotní cílová letadla]]. S výjimkou návrhu společnosti Kaman pilot i nadále potřeboval k bezpečnému přistání na zemi padák. Projekt AERCAB byl zrušen v sedmdesátých letech s koncem války ve Vietnamu.<ref>[http://books.google.co.uk/books?id=M9gDAAAAMBAJ&pg=PA90&lpg=PA90&dq=gyrocopter+ejection+seat&source=bl&ots=F6XdY0Bwxr&sig=D-qy0YIKOrhLBxDFV7-jbgpwi8o&hl=en&ei=kYKGTNG4Ksf84Abll6jSBA&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=9&ved=0CDcQ6AEwCA#v=onepage&q=gyrocopter%20ejection%20seat&f=true ''A Hot Seat To Bring Them Back Alive'', September 1969, Popular Mechanics] (anglicky)</ref>
== Hlavní výrobci sedadel ==
Nejvýznamnějším světovým výrobcem vystřelovacích sedadel je společnost [[Martin-Baker]]. Společnost vyvíjí sedadla již od roku [[1944 v letectví|1944]]. První ostrý test systému společnosti Martin-Baker přišel 24. července [[1946 v letectví|1946]], kdy se Bernard Lynch katapultoval z letounu [[Gloster Meteor|Gloster Meteor Mk III]]. Společnost na svých stránkách uvádí, že vyrobila více než 75 000 vystřelovacích sedadel, které zachránily 7 283 životů letců (k 1. 1. 2011).<ref>[http://www.martin-baker.com/products/Ejection-Seats.aspx Přehled sedadel Martin-Baker] na stránkách výrobce. Citováno: 1. 1. 2011 (anglicky)</ref> Nejvýznamnějším zákazníkem společnosti Martin-Baker je americké námořnictvo ([[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]]). To od roku [[1985 v letectví|1985]] používá sedadlo Martin-Baker Mk 14 NACES(Navy Aircrew Common Ejection Seat). Těmito sedadly jsou vybaveny letouny [[F-14 Tomcat|F-14D]], [[F/A-18E/F Super Hornet|F/A-18C/D/E/F]], [[T-45 Goshawk|T-45A]] a další.<ref name="horká křesla"/> Nejnovějším typem sedadla Mk 16 jsou vybavovány letouny [[Eurofighter Typhoon]] a [[Dassault Rafale]]. Vláda [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]] vybrala toto sedadlo i pro nově zaváděný letoun [[F-35]].<ref>[http://www.martin-baker.com/products/Ejection-Seats/Mk--16-high-speed.aspx Sedadlo Mk. 16] na stránkách výrobce Martin-Baker. Citováno: 8. 1. 2011 (anglicky)</ref>
Dalším významným výrobcem vystřelovacích sedadel byla společnost [[McDonnell Douglas]] (nyní [[Boeing]]). Její sedadlo ACES II (Advenced Concept Ejection Seat) je dodáváno hlavně americkému letectvu ([[Letectvo Spojených států amerických|USAF]]). Sedadlo je konstruováno pro hmotnost letce od 64 kg do 96 kg pro rychlosti do 1 110 km/h. Zkušenosti však ukazují, že katapultáž při rychlosti nad 800 km/h vede často k vážným zraněním nebo smrti člena posádky.<ref name="horká křesla"/> Tato sedadla jsou používána v letounech [[F-15]], [[F-16]], [[F-22]], [[A-10]], [[F-117]], [[B-1]] a [[B-2]]. Toto sedadlo v současnosti vyrábí společnost Googrich.<ref>[http://www.goodrich.com/gr-ext-templating/images/Goodrich%20Content/Business%20Content/Interiors/Products/Specialty%20Seating%20Systems/ACESII%20Data%20Sheet%20for%20website.pdf Sedadlo ACES II] na stránkách výrobce. (anglicky)</ref>
Dalšími velice rozšířenými vystřelovacími sedadly jsou vynikající ruská sedadla Zvezda K-36. Jeho schopnosti už byly nechtěně prezentovány na několika leteckých dnech, jako například na Fairford Air Show 24.července [[1993 v letectví|1993]], kde se srazily dva letouny [[MiG-29]] a oba piloti se bezpečně katapultovali.<ref>[http://www.sirviper.com/index.php?page=div/mig29_crash The MiG-29 crash at Fairford Airbase] (anglicky)</ref> Tato sedadla jsou v různých modifikacích montována do letounů [[Suchoj Su-22|Su-22]], [[Su-24]], [[Su-25|Su-25/39]], [[Su-27]] (30, 32, 33, 34, 35, 37) a [[MiG-29]].
Řádek 52:
[[Soubor: A-4E VA-152 accident USS Shangri-La (CVS-38) 1970.jpg |thumb|right|Lt. William Belden se katapultuje z letounu [[Douglas A-4 Skyhawk|A-4E Skyhawk]] na palubě USS ''Shangri-La'' v západním Pacifiku 29. července 1970. Pilot byl vyzvednut vrtulníkem nezraněn.<ref>Washington Post, "''Unscheduled Flight''", Thursday 30 July 1970, page A-3, columns 3-6.</ref>]]
S rostoucím počtem žen v leteckém personálu stoupají požadavky na rozsah možných hmotností a výšek člena posádky. Proto [[Námořnictvo Spojených států amerických|US Navy]] a [[Letectvo Spojených států amerických|USAF]] zadaly požadavek, aby sedadla byla schopná bezpečně pracovat s osobou vážící od 50 kg do 111 kg a výšky od 150 cm do 195 cm.
Sadadla Martin-Baker Mk 14 se z tohoto důvodu musí modernizovat. Mk 16 tuto podmínku bohatě splňuje.<ref name="horká křesla"/>
| |||