Ludvík Salvátor Toskánský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m napřímení redirectu šablony (data od Dannyho B.) |
kapitola Původ a dějiny rodu přejmenována na Původ a text rozšířen. Přidány kapitoly Život na Mallorce a Osobní život |
||
Řádek 17:
V [[Polabí|polabském]] [[Přerov nad Labem|Přerově nad Labem]] založil po roce 1895 jedno z prvních [[etnografie|etnografických]] muzeí v [[Evropa|Evropě]].
== Původ
Ludvík Salvátor pocházel z pobočné větve [[habsburkové|habsbursko-lotrinského rodu]] vládnoucího v [[Toskánské velkovévodství|Toskánském velkovévodství]] mezi léty [[1737]] do [[1859]]. Byl čtvrtým synem velkovévody toskánského [[Leopold II. Toskánský|Leopolda II.]] z jeho druhého manželství s [[Marie Antonie Neapolsko-Sicilská (1814)|Marií Antonií Neapolskou]]. Narodil se ve [[Florencie|Florencii]] v rezidenci [[Palazzo Pitti]] 4. 8. [[1847]]. Ve věku dvanácti let je nucen s rodiči a sourozenci uprchnout z Toskánska, jelikož ve sjednocené Itálii již není pro neitalské dynastie místo. Rodina najde ochranu u císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] a usadí se v Čechách – v roce [[1860]] obdržel Ludvíkův otec od císaře doménu [[Brandýs nad Labem]] a [[Přerov nad Labem]], které od roku [[1870]] až do své smrti v roce [[1915]] spravoval Ludvík Salvátor. Ludvíkův otec Leopold se nakonec usadil na zámku v [[Ostrov nad Ohří|Ostrově nad Ohří]].
Po vypuknutí [[první světová válka|první světové války]] musel Ludvík Salvátor uposlechnout rozkazu císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] a vrátit se do vlasti. Se svou družinou, která se skládala z pestré směsice příslušníků různých národů, se usídlil na zámku v Brandýse nad Labem. Následkem vlhkého počasí se zhoršil jeho zdravotní stav (trpěl nemocí [[Elefantiáza|elefantiasis]], lidově pojmenované ''sloní noha'') a 12. října 1915 zemřel. Pohřben je v Kapucínské hrobce ve Vídni.
Řádek 31 ⟶ 27:
[[Soubor:Ceska chalupa.jpg|thumb|Staročeská chalupa na Jubilejní výstavě v roce 1891...]]
[[Soubor:Prerskanzen 05.JPG|thumb|...a Ludvíkem zakoupená Staročeská chalupa v dnešním přerovském skanzenu.]]
O přírodní vědy se Ludvík Salvátor zajímal od dětství. Byl mimořádně jazykově nadaný, ke konci života hovořil plyně 14 jazyky včetně [[latina|latiny]], [[katalánština|katalánštiny]], [[arabština|arabštiny]] a [[čeština|češtiny]]. Na vysoké úrovni se zabýval také kreslením a malířstvím. Studoval na [[vídeň]]ském Theresianu a na [[Pražská univerzita|pražské univerzitě]].
Ludvík Salvátor napsal přes 50 vědeckých knih, ve kterých publikoval informace o přírodních poměrech, povětrnostních podmínkách, [[flora (rostlinstvo)|floře]], [[fauna|fauně]], kultuře a obyvatelích navštívených zemí.
Na svém panství v [[Polabí|polabském]] [[Přerov nad Labem|Přerově nad Labem]] založil po roce 1895 jedno z prvních [[etnografie|etnografických]] muzeí v [[Evropa|Evropě]]. Při jeho budování se inspiroval [[Staročeská chalupa|Staročeskou chalupou]], která byla jednou z hlavních atrakcí pražské [[Jubilejní zemská výstava v Praze 1891|Jubilejní zemské výstavy]] z roku 1891. Na tuto tradici navázal v roce [[1967]] [[skanzen]] [[Polabské národopisné muzeum|Polabského národopisného muzea]].
Jeho spisovatelská a odborná činnost byla odměněna čestným členstvím v císařské Rakouské akademii věd ve Vídni, uctíván byl i na půdě české Akademie věd a získal mimo jiná ocenění i čestné medaile australské a španělské geografické společnosti a byl čestným občanem města [[Palma de Mallorca]].
== Cestovatelství ==
[[Soubor:Nixe_IIp.jpg|thumb|Parní jachta Nixe II.]]
Ludvík Salvátor patřil k nejzcestovalejším lidem své doby. Nejčastějšími cíli jeho cest byly ostrovy ve [[Středozemní moře|Středozemním]] a [[Jaderské moře|Jaderském moři]], doplul však také mj. do [[Severní moře|Severního moře]], [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]] a [[Austrálie]]. Většinu svých zámořských výprav uskutečnil na vlastní parní jachtě Nixe, kterou sám kormidloval.
V rámci plavby z výstavy v australském [[Melbourne]] v roce 1883 arcivévoda obeplul zeměkouli. Stalo se to tak, že počasí nedovolovalo přímou plavbu do Evropy a proto zvolil východní cestu přes [[Tichý oceán]] a [[Amerika|Ameriku]]. O této výpravě pojednává lodní deník ''Um die Welt, ohne zu wollen''.
Během svých plaveb pouze jednou ztroskotal. Stalo se to v roce [[1894]] u mysu Caxin nedaleko [[Alžír]]u. Při této nehodě byla zničena loď Nixe I., další výpravy Ludvík Salvátor podnikal s plavidlem nazvaným Nixe II. O katastrofě lodi Nixe I. pojednává kniha ''Schiffbruch oder Ein Sommernachtstraum''.
== Cestopisy ==
Řádek 93 ⟶ 91:
Ludvík Salvátor kromě už zmíněných českých výtvarníků Emila Lauffera, Quida Mánesa a Petra Maixnera při vydávání knih s oblibou spolupracoval s dalšími českými umělci - mj. krajináři [[Bedřich Havránek|Bedřichem Havránkem]] a [[Karel Liebscher|Karlem Liebscherem]], rytci [[J. Hrabě]]tem, [[J. Jass]]em, [[J. Šimáně]]m, [[V. Mára|V. Márou]] a dalšími.
== Život na Mallorce ==
Nejoblíbenějším místem jeho pobytu se v poslední třetině 19. století stalo město [[Palma de Mallorca|Palma]] na ostrově [[Mallorca]]. Sbíral místní pohádky a pověsti, které vydal knižně v roce 1896. Na Mallorce vlastnil celkem 17 nemovitostí. Arcivévodovo mallorské panství se nazývalo Miramar a rozkládalo se na ploše větší než deset kilometrů čtverečních, ale komplex nemovitostí Miramar byl finančně nesoběstačný a byl dotován z výnosu [[Brandýs nad Labem|brandýského]] a [[Přerov nad Labem|přerovského]] velkostatku. Ludvík Salvátor si na Mallorce plnil své dětské sny, vydal nařízení, že se na jeho pozemcích nesmí kácet stromy, nařídil obnovit zničené cesty, nechal v kopcích budovat vyhlídky a každé zvíře na jeho pozemcích mělo sejít ze světa jen přirozenou smrtí. Během [[I. světová válka|I. světové války]] se arcivévodova finanční situace začala horšit, panství v Čechách vynášelo méně a zaměstnancům na Miramaru nebyla vyplácena mzda. Panství na Mallorce se ocitlo v úpadku, ale toho se již arcivévoda Ludvík Salvátor nedožil, jelikož v roce 1915 zemřel.
== Vojenská kariéra ==
Přestože Ludvík Salvátor nepatřil mezi příznivce války (a obecně všech povinností spojených s faktem, že byl arcivévodou), byl kvůli svému původu plukovníkem rakouské armády. Velel 58. [[halič]]skému pěšímu pluku se sídlem ve [[Stanislav (Halič)|Stanislavi]] (dnešní západo[[Ukrajina|ukrajinský]] [[Ivano-Frankivsk]]). Štáb pluku byl umístěn v [[Přemyšl]]u, dorozumívacím jazykem byla [[rusínština]].
== Osobní život ==
V roce [[1867]] ho potkalo neštěstí, když jeho životní láska arcivévodkyně [[Matylda Marie Rakouská]] zemřela na následky popálení v pouhých 18 letech. Ludvík a Matylda nebyli zasnoubeni, ale i přesto se Ludvík Salvátor už neoženil. Udržoval však těsné kontakty s řadou žen (především původních obyvatelek Mallorky). K dlouhodobým přítelkyním Ludvíka Salvátora patřila třeba Italka Antonie Lancerotto, která vstoupila do arcivévodových služeb jako dvanáctiletá a postupem času se stala jeho důvěrnicí a milenkou, nebo [[Catalina Homar]], která ovšem zemřela v 36 letech na lepru. Současníci arcivévody Ludvíka Salvátora však poukazovali na to, že nebylo zcela jisté, zda arcivévoda ctí více krásu žen nebo mužů <ref>J. Čechura, M. Hlavačka, M. Koldinská: Příbuzní českých králů, Nakladatelství Akropolis 1999, ISBN 80-85770-83-0, str. 158</ref>. Není jisté, zda Ludvík Salvátor byl či nebyl [[bisexuál]], každopádně se rád obklopoval mladými a hezkými muži. Jeho nejbližším přítelem byl např. od roku 1871 osmnáctiletý, inteligentní a „klasicky krásný“ Vladislav Výborný z Kutné Hory <ref>J. Čechura, M. Hlavačka, M. Koldinská: Příbuzní českých králů, Nakladatelství Akropolis 1999, ISBN 80-85770-83-0, str. 162</ref>. Zvláštní vztah mezi oběma muži trval šest let, až do předčasné smrti Vladislava Výborného, který zemřel v ulicích Palmy na sluneční úpal. Arcivévoda nechal tělo mrtvého přítele nabalzamovat a převézt do Kutné Hory.
== Archiv toskánských Habsburků ==
Řádek 106 ⟶ 110:
* Mader, Brigita a kol.: Ludvík Salvátor, vědec a cestovatel, zpráva o životě a díle rakouského arcivévody a toskánského prince se zvláštním zřetelem k městu Brandýsu nad Labem-Staré Boleslavi. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav 2005.
* [[Ottův slovník naučný]], díl XVI., Praha 1900, s. 431-432.
* J. Čechura, M. Hlavačka, M. Koldinská: Příbuzní českých králů, Nakladatelství Akropolis 1999, ISBN 80-85770-83-0
== Externí odkazy ==
Řádek 117 ⟶ 122:
* [http://www.radio.cz/cz/clanek/88395 Ludvík Salvátor z brandýského zámku je na Malorce populární jako u nás Karel IV.]
* [http://radio.cz/cz/clanek/36076/limit Vzácný rodinný archív toskánských Habsburků - z roku 2003]
== Reference ==
<references/>
{{Rakouští arcivévodové}}
| |||