'''''Dramma giocoso''''' nebo '''''dramma giocoso per musica''''', v překladu (hudební) [[veselohra]], je jedno z mnohých označení žánru komické [[Opera|opery]] používaných v polovině 18. století.{{chybíDoplňte zdroj}} Tento termín začal používat v roce 1748 slavný italský dramatik a libretista [[Carlo Goldoni]].{{chybíDoplňte zdroj}} Charakteristickým prvkem žánru ''dramma giocoso'' jsou široce vystavěné komické scény na koncích jednotlivých [[dějství]]. Goldoniho libreta se skládala obvykle ze dvou rozsáhlejších dějství s velkými finále a kratšího dějství třetího. Dalším typickým rysem tohoto žánru je také dramatický personál – šlechtici, měšťané, milovníci, sluhové a služky apod. Role na pomezí vážného a komického výrazu se nazývaly ''parti di mezzo carattere''. Goldoniho libreta zhudebnili např. [[Baldassarre Galuppi]], [[Niccolò Piccinni]] a [[Joseph Haydn]]. Nejznámějšími a dodnes uváděnými operami koncipovanými v duchu tohoto žánru jsou díla [[Wolfgang Amadeus Mozart|Wolfganga Amadea Mozarta]] [[La finta semplice]], [[La finta giardiniera]], [[Figarova svatba]] (ta je označena jako ''comedia per musica''), [[Don Giovanni]] a [[Cosi fan tutte]].
