Bitva u Solferina: Porovnání verzí

|Střetnutí= '''Bitva u Solferina'''

|konflikt= [[Druhá italská válka za nezávislost]]

| místo= Okolí města [[Solferino]], [[Itálie]]

| výsledek= vítězství Francie a Piemontu

| strana2= {{flagicon|Rakouské císařství}} [[Rakouské císařství]]

| velitel1= [[Napoleon III.]]<br />[[Viktor Emanuel II.]]

V jízdě byla kvalita zhruba vyrovnaná. Rakousko používalo Husary, Hulány a Dragouny. Francie používala Kyrysníky, Dragouny, Husary, kopiníky a Jízdní myslivce.

 

Čeští vojáci se na Rakouské straně uplatnili na mnoha místech. V bojích byl čáslavský pěší pluk č.21, kolínský prapor polních myslivců č 14, šumperský prapor polních myslivců č 16 a značná část dělostřelců byla české národnosti.

 

Porážka vedla v Rakousku k odvolání ministerského předsedy [[Alexandr Bach|Alexandra Bacha]] a ukončení tzv. [[Bachovský absolutismus|Bachovského absolutismu]]. Zároveň otevřela cestu k vnitřní reformě v podobě [[Říjnový diplom|Říjnového diplomu]] a na něj navazující přetvoření Rakouského císařství na [[Konstituční monarchie|konstituční monarchii]] tzv. [[Schmerlingova ústava|Schmerlingovou ústavou]].

 

Po ukončení boje začal zraněné vojáky ošetřovat Švýcar [[Jean Henri Dunant]], který na základě osobních zkušeností napsal v roce [[1862]] knihu ''Vzpomínky na Solferino''. Navrhl založit mezinárodní organizaci na pomoc raněným vojákům a uzavřít mezinárodní dohodu o jejich ochraně. Ve dnech 26. až 29. října [[1863]] se v Ženevě konala konference, které se účastnili zástupci šestnácti evropských zemí. Na konferenci byl založen Mezinárodní výbor Červeného kříže, což je považován za počátek celosvětového hnutí [[Mezinárodní červený kříž|Červeného kříže]].

 

Šlo o jediný válečný střet, kterého se přímo na bojišti osobně zúčastnil i rakouský císař [[František Josef I.]], tato neblahá zkušenost však později vedla k tomu, že to již nikdy v žádné další válce resp. bitvě nezopakoval.