Filón Alexandrijský: Porovnání verzí

Narodil se patrně v [[Alexandrie|Alexandrii]] v zámožné, snad kněžské rodině, a patřil k nejváženějším osobám tamější židovské obce. Disponoval kvalitním řeckým vzděláním, znal z první ruky [[Platón]]ovy spisy i dobovou literaturu k etice, zejména [[kynismus|kynickou]]. Býval zván na hostiny, chodil do divadla i na závody, i když to svým čtenářům nedoporučuje. Ačkoli pravděpodobně neuměl hebrejsky (užíval řeckou [[Bible|Bibli]] a jeho „chaldejské“ etymologie jsou většinou chybné), byl hluboce věřícím židem s pevnou vazbou k [[Jeruzalém]]skému chrámu. V roce 39/40 byl – už jako starší muž - členem poselstva alexandrijských židů k císaři [[Caligula|Caligulovi]], které žádalo o zrušení nařízení o císařových sochách v synagogách. Protože zprávu z této cesty také psal, byl podle některých v čele tohoto poselstva.{{Doplňte zdroj?}}

Jeho bratr Tiberius Iulius Alexander byl vysokým alexandrijským úředníkem, byl v dobrých vztazích s císaři a sám prý pořídil zlaté a stříbrné kování vrat jeruzalémského chrámu. Jeho syn a jmenovec, Filónův synovec, od židovství patrně odpadl, byl římským prefektem v [[Egypt]]ě a podílel se na potlačení židovského povstání a snad se účastnil i dobytí Jeruzaléma roku 70.{{Doplňte zdroj?}}

V židovské tradici se Filónovo učení neujalo. Pro [[rabínský judaismus]], jenž se stal hlavním proudem židovství, představovalo Filónovo dílo přílišný odklon od tradice, a proto je rabíni ignorovali.<ref>Kovář (1996). s. 200n.</ref> Zájem o něho se oživil až v liberálním židovství 19. století jako příklad, jak lze spojit židovskou víru s otevřeností vůči okolnímu prostředí.{{Doplňte zdroj?}}

Filón byl zřejmě nejplodnějším židovským helénistickým filosofem,<ref>Kovář (1996). s. 141.</ref> z jeho díla se zachovalo téměř 50 spisů a dalších nejméně 20 se ztratilo.{{Doplňte zdroj?}} Spisy (většinou v [[řečtina|řečtině]], případně v [[aramejština|aramejském]] či [[latina|latinském]] překladu) se dochovaly především díky křesťanským autorům, kteří si Filóna oblíbili zejména pro jeho alegorickou metodu výkladu Písma.<ref>Kovář (1996). s. 144n.</ref>

Před latinským názvem díla je vždy uvedena zkratka, pod níž se spis cituje.{{Doplňte zdroj?}}