Jacques-Louis David: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m napřímení redirectu šablony (data od Dannyho B.); kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{Infobox BiografieOsoba
| jméno = Jacques-Louis
| příjmení = David
Řádek 34:
Těsně před revolucí r. [[1789]] namaloval David obraz ''Liktoři přinášející Brutovi mrtvoly jeho synů''.Tento obraz se opět setkal s nemalým věhlasem, i když proti jeho umístění na Salon v srpnu [[1789]] protestovali někteří členové od dvora.Když vypukla revoluce,Davida zcela pohltila politika.V r. [[1790]] vytvořil velkou kresbu na námět ''Přísaha v Míčovně'',ale výsledný obraz nedokončil,neboť mnoho osob,které zde chtěl zobrazit,bylo později za své politické názory vyhnáno, nebo popraveno.V r. [[1793]] vytvořil svůj pravděpodobně nejslavnější obraz ''Zavražděný Marat'' ( Musée Royaux, Brusel).V červenci [[1793]] Marata zavraždila [[Charlotte Cordayová]] , fanatická royalistka.David vnitřně soucítil se svým přítelem revolucionářem a namaloval jej mrtvého ve vaně.Na jeho stolku leží dopis od Cordayové.Druhá ruka je bezvládně spadlá a drží pero.[[Charles Baudelaire]] , jeden z největších moderních básníků o tomto díle napsal:''Je v tom drama pulzující srdceryvnou hrůzou,ale jakýmsi zvláštním působením zůstává onen obraz, jenž je Davidovým veledílem a zároveň i jedním z nejzajímavějších příkladů moderního umění, nezasažen jakoukoli trivialitou nebo čímsi neušlechtilým... Je to potrava silných, ale i triumf ducha, obraz krutý jako příroda sama,a přece má v sobě aróma ideálu.''<ref name="JLD"/>
 
V r.[[1794]] se David dostal do vězení kvůli tomu, že byl fanatickým stoupencem Robespierra.Ve vězení namaloval svůj autoportrét (viz.↑viz↑ nahoře), kde se chtěl zpodobnit jako umělec,nikoli jako politik.Ve vězení namaloval také svou jedinou krajinu, pohled na Lucemburskou zahradu.
 
V r.[[1799]] se setkal s generálem Napoleonem Bonapartem, a vytvořil tři jeho portréty, první z r.[[1799]], druhý z r.[[1800]] a třetí, poslední z r.[[1812]] .V r.[[1807]] namaloval David svůj hlavní historický obraz, ''Napoleonova korunovace'' .Dílo se Davidovi mimořádně zdařilo.Dílo nalezlo svůj vzor v cyklu ''Marie Medicejské a Jindřicha XIV.'' jehož autorem byl vlámský malíř [[Rubens]].Překvapení nad hotovým dílem vyjádřil i císař.V r.[[1808]] prohlásil:''To není jen obraz, hýbají se tu živí lidé''.Napoleonova korunovace má především hodnotu historického dokumentu,ovšem statičností celé kompozice se vzdaluje novoklasicistní estetice.Chybí tu napětí, tolik charakteristické pro neoklasicistní teatrálnost.Na rozdíl od ''Přísahy Horaciů'' a ''Únosu Sabinek'' zde David čerpal hlavně z římské,nikoli z řecké tradice.V r.[[1810]] vytvořil ještě obraz ''Rozdílení orlů''.<ref name="JLD"/>