Owen Chamberlain: Porovnání verzí

Studoval fyziku na [[Dartmouth College]] v Hanoveru (New Hampshire, USA), kde získal bakalářský titul (A.B.) v roce 1941. Poté přešel na [[Kalifornská univerzita|Kalifornskou univerzitu]] do [[Berkeley]], ale jeho studia byla přerušena zapojením se [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]] do [[druhá světová válka|2. světové války]]. Začátkem roku [[1942]] se Chamberlain zapojil do tajného [[projekt Manhattan|projektu Manhattan]] v [[Los Alamos National Laboratory|Los Alamos]] (New Mexico, USA), jehož cílem bylo vyrobit [[Jaderná zbraň|atomovou bombu]]. Chamberlainovým úkolem byl výzkum jaderných srážek se středně energetickými neutrony a přirozeného stěpeníštěpení těžkých prvků. Na tomto projektu pracoval společně s [[Emilio Segrè]] jak v Los Alamos, tak v Berkeley.

V následujíchnásledujících letech se se svými kolegy zameřilzaměřil na studium interakcí antiprotonů s dalšími částicemi. Během tohoto výzkumu byla objevena další antičástice, tentokrát [[antineutron]]. V 60. letech byl pak společně s Carsonem Jeffriesem a Gilbertem Shapirem průkopníkem použití [[polarizace (elektrodynamika)|polarizovaných]] protonů mimo jiné ke studiu [[spin]]ové závislosti [[fyzika vysokých energií|vysokoenergetických]] procesů, k určení [[parita|parity]] [[hyperon]]ů či k testům [[časová symetrie|časové symetrie]] v elektron-protonových srážkách. Ke konci 70. let a začátkem 80. let se účastnil výzkumu interakcí urychlených lehkých jader s jinými atomovými jádry na urychlovači [[Bevalac]] v Lawrence Berkeley National Laboratory.

Ke konci své vědecké kariéry pracoval společně s Davidem Nygrenem na vývoji tzv. [[časově projekční komora|časově projekční komory]] (Time projection chamber), [[detektor částic|detoktorudetektoru částic]], který byl úspěšně použit k výzkumu elektron-pozitronových srážek na [[lineární urychlovač|lineárním urychlovači]] ve Stanfordu ([[SLAC]]).