Věra Linhartová: Porovnání verzí

Debutovala v roce 1964 prózami ''Prostor k rozlišení'' a ''Meziprůzkum nejblíž uplynulého''. Pro ty je charakteristické prolínání časových pásem, splývání dějů, osob, mísení fikce a reality a hra se slovy.

Odborné práce o výtvarném umění a literatuře publikovala v tuzemských i zahraničních časopisech Výtvarném umění, Výtvarné práci, Tváři umění, Akzente ([[Mnichov]]), Arts asiatiques ([[Paříž]]), Atelier du roman ([[Paříž]]), Cahiers du Musée national d´art moderne ([[Paříž]]), Change ([[Paříž]]) aj.

Francouzsky psané texty vyšly např. v Argile ([[Paříž]]), Pleine merge ([[Paříž]]), Notes (Malakoff). Publikuje i japonsky – např. v Gendaishi techō ([[Tokyo]]), Subaru ([[Tokyo]]).

Eseje a kunsthistorické studie publikovala i v polistopadových časopisech, např. v Analogon, List pro literaturu, Labyrint revue, Logos, Světová literatura, [[Literární noviny]], Souvislosti, Tvar aj.