Hans Makart: Porovnání verzí

[[File:Hans Makart 1884.png|thumb|Hans Makart (1884)]]

[[Soubor:Hans Makart Denkmal Stadtpark Wien.jpg|thumb|Pomník Hanse Makarta ve Vídni]]

 

== Život ==

 

Makart v roce [[1858]] odešel do Vídně, kde studoval na Akademii výtvarných umění, ale jako netalentovaný byl propuštěn.

Krátce nato odjel do [[Salcburg]]u a poté do [[Mnichov]]a, kde nejprve studoval u [[Schiffmann]]a a v roce [[1851]] se zapsal na Akademii výtvarných umění a studoval u Karla Theodora [[von Piloty]]ho. Makart cestoval v roce [[1862]] do [[Londýn]]a a [[Paříž]]e a [[1863]], [[1864]] a [[1866]] do Itálie, až byl v roce [[1869]] pozván do Vídně, kde mu byl na státní náklady zařízen a pronajmut atelier. Ve stejném roce se Hans Makart oženil, jeho manželkou se stala Mnichovanka Amalie Franziska Roithmayrová, která ale již v roce [[1873]] zemřela. Zimu [[1875]]-[[1876]] strávil Makart společně s přáteli Rudolfem Huberem a Carlem Leopoldem Müllerem v [[Egypt]]ě, kde se v [[Káhira|Káhiře]] setkal s Franzem von Lenbachem. V roce [[1876]] se Makart stal profesorem na výtvarné akademii ve Vídni. O rok později odcestoval do [[Belgie]] a [[Holandsko|Holandska]] a poté v letech [[1877]]-[[1878]] navštívil [[Španělsko]] a [[Maroko]]. Od roku [[1878]] byl Makart vedoucím speciálky pro historickou malbu na vídeňské akademii. U příležitosti stříbrné svatby císařského páru ([[František Josef]] a [[Alžběta]]) uspořádal Makart slavnost 24. července [[1879]], při které účinkovalo několik set protagonistů v kostýmech do podrobností navržených Makartem. Jednalo se o kostýmy [[renesance|renesanční]] pro měšťany a [[baroko|barokní]] pro umělce. Četné skicy k návrhům na kostýmy a doplňky jsou dodnes zachovány. V letech [[1880]]-[[1882]] byl Makart ředitelem vídeňského Domu umělců. Ve svém atelieru uskutečnil celou řadu oslav, kterých se účastnily přední osobnosti tehdejší doby. V roce [[1881]] se Makart podruhé oženil a jeho ženou se stala tanečnice Bertha Babitschová.

 

 

== Makartův atelier ==

Poté, co byl Makart v březnu [[1869]] z [[Řím]]a pozván do Vídně byl mu z nařízení císaře France Josefa zařízen atelier v domě sochaře Antona Dominika Fernkornse. R. [[1872]] na vlastní náklady si Hans Makart pořizuje atelier v Gusshausstrasse č. 25, který vybavuje atypicky luxusně nábytkem, koberci, antikvitami a zbraněmi. Starý atelier mu slouží k bydlení.

 

Dnes se mluví o Makartově stylu bydlení a bytového zařízení 19. století, který je charakterisován pompou, sametovými těžkými závěsy, obklady stěn a mohutnými lustry.

 

Makartovými vzory byli předevřím [[Tizian]] a [[Rubens]]. Jeho díla jsou charakterisována smyslností a [[pathos]]em, vše za účelem teatrálního efektu. Toto působení je také označováno jako barevné opojení. Z jeho děl jsou známy především cyklus ''„Pět smyslů“'', který je z větší části vystaven v zámku [[Belvedere]] ([[Rakouská galerie]]).

 

 

== Dílo ==

{{Commonscat|Hans Makart}}

 

[[Kategorie:Muži]]