Josef Božek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m sjednocení pahýlů na jednotnou šablonu {{Pahýl}} dle Wikipedie:Žádost o komentář/Šablony pahýlů; kosmetické úpravy |
|||
Řádek 32:
== Odkazy ==
{{NK ČR|jn20000728066}}
Josef Božek se narodil v polských Biercích v české mlynářské rodině. Studoval nejprve na gymnáziu v Těšíně (kde prý sestrojil na čtyřicet důmyslných mechanismů a modelů) a poté v letech 1803 a 1804 matematiku a mechaniku na škole prof. Andrého v Brně. V roce 1804 přišel do Prahy, kam se vydal pěšky s modelem stroje na prostřihování sukna na zádech. Celý jeho majetek obnášel doporučující dopis a osm grošů v kapse. Zapsal se na pražskou univerzitu a zároveň přijal místo vychovatele dětí hraběte Clam-Martinice. Táhlo ho to však více k technice, a proto opustil filozofii a pohodlné místo a přešel na nově zřízený Stavovský polytechnický ústav, jehož ředitelem byl slavný F. J. Gerstner. Nepřišel jako student, ale z existenčních důvodů nastoupil jako mechanik. Brzy si získal skutečný věhlas sestrojením protézy pro knížete Ypsilantiho a ruského důstojníka Danilevského. V této době přivezl hrabě Buyuoi do Čech první parní stroj. Anglický stroj nebyl sestaven a jednotlivé součásti byly jen hrubě opracovány. Zprovoznění parního stroje se ujal právě Josef Božek. V září roku 1815 se pražská Královská obora stala svědkem historické události - poprvé od pokusů francouzského inženýra Cugnota se na evropském kontinentě rozjel vůz poháněný parou. Parní jízdu zopakoval Božek na témže místě znovu 1. června 1817, kdy předváděl i parní loď na Vltavě. Úspěšnou exhibici zkazila náhlá průtrž mračen, především však krádež pokladny s vybraným vstupným. Zadlužený Božek pak v prudkém hnutí mysli svůj vůz rozbil a k experimentům s parním strojem v dopravě se už nikdy nevrátil.
Značnou pozornost věnoval konstrukci a stavbě čerpacích strojů pro vodárny. Když byla v letech 1820 až 1832 budována první železnice na evropské pevnině, koněspřežná dráha z Českých Budějovic do Lince, navrhl pro ni železniční vozy. Nejvýznamnější přínos však znamenala Božkova činnost v oboru hodinářství. Stavěl přenosné, interiérové i věžní hodiny (např. v pražské Invalidovně). Pro potřeby výuky na polytechnice zhotovil soubor modelů hodinových kroků nejprogresivnějších systémů. Jeho přesné kyvadlové hodiny pro hvězdárnu pražského Klementina z roku 1812 sloužily až do roku 1984 v Astronomickém ústavu v Praze. Dnes jsou ve sbírkách muzea.
V jeho stopách šli i oba jeho synové. František (1809 - 1886) pokračoval v jeho činnosti hodinářské a jemnomechanické a převzal po něm i funkci mechanika Polytechniky. Mladší syn Romuald (1814 - 1899) vynalézal, konstruoval a stavěl např. dopravní prostředky, časoměrné přístroje, lékařské přístroje ale i hudební nástroje. V roce 1864 měl podíl na přestavbě pražského orloje.
| |||