Nevolnictví: Porovnání verzí

V oblastech střední a především východní Evropy ale ve 14. století k podobné kvalitativní změně nedošlo. V části střední Evropy (přibližně Čechy a Morava, západní oblasti Polska a Uher) došlo díky [[kolonizace|kolonizaci]] ve 13. a 14. století sice ke vzniku řady komunit svobodných rolníků, ale samotné nevolnictví ve 14. a 15. století nevymizelo. Jednou z příčin byl relativně menší dopad velké morové epidemie ve srovnání se západní částí kontinentu a dále relativně silná pozice hlavních držitelů půdy (šlechty a církve). Ve východní Evropě měla k udržení nevolnictví přispět mimo jiné stále se zvyšující poptávka po místním [[Obilniny|obilí]] na západě Evropy. Pro oblasti střední a středovýchodní Evropy se v historické vědě od zhruba šedesátých let 20. století diskutuje otázka tzv. [[druhé nevolnictví|druhého nevolnictví]] a [[krize 17. století]]. Podle této koncepce bylo možné během 15. a 16. století sledovat také ve střední Evropě ústup nevolnictví, který byl ale přerušen krizí spojenou s [[Třicetiletá válka|třicetiletou válkou]]. Demografická krize zde naopak vedla k nové vlně nevolnictví tentokrát v podmínkách centralizované, [[absolutistická monarchie|absolutistické monarchie]] a počínajícího [[kapitalismus|kapitalismu]].<ref>E.J. Hobsbawm: ''The 17th Century Crisis'' in Trevor H. ASTON (ed.): Crisis in Europe, 1560-1660: Essays from Past and Present. Routledge 1974, s. 5-58</ref> Západní hranicí území, kde se v raném novověku uplatňovalo, je zhruba linie Labe - Krušné Hory - Šumava, která odpovídala také hranici dvou vrchnostenských hospodářských systémů - režijního a rentovního [[velkostatek|velkostatku]]. Nevolnictví je užíváno jako obecný termín pro široké území, na kterém nepřesně sugeruje podobnost poddansko-vrchnostenských vztahů, které měly lokálně výrazně odlišnou povahu. Na ústupu se ve středoevropském kontextu nevolnictví ocitalo z ekonomických a sociálních příčin od 18. století, kdy byla předmětem právnických debat samotná definice pojmu. Polemiky byly vedeny o správnosti označování nevolníků [[římské právo|římskoprávními]] termíny coloni nebo servi, v českém prostředí byla zpochybňována samotná existence nevolnictví.

Slovo nevolník se v přeneseném slova smyslu znovu objevilo na konci [[20. století]], kdy podle některých (obecně neuznávaných) ultralevicových myslitelů označuje [[otroctvíOtrokářství|otroky]] platu pracující v kapitalistickém podnikání. Podle nich jsou místo k půdě fakticky připoutáni k podniku (nikoliv právně) a pracují dlouze a tvrdě pro zisk jejich majitelů, který si přisvojuje [[nadhodnota|nadhodnotu]].