Kornština: Porovnání verzí

▲'''Vývoj 18. - počátku 20. století''' <br />

▲Kornština přestala na přelomu 19. a 20. století takřka existovat. Dílčí znalost jazyka přetrvávala u několika osob na západě poloostrova; obyčejní lidé i vzdělanci na Cornwallu nicméně věděli velmi dobře o původním jazyku, který, ač již téměř naprosto vymizelý z denní komunikace, jim byl na očích v přejatých slovech kornštiny v lokální verzi angličtiny, v místních příbězích, písních, jménech lidí i toponym. Již od počátku 18. století byl Cornwall navštěvován jazykovědci a nadšenci do historie (kteří v prastarém jazyku spatřovali prvek z prapůvodní [[Velká_Británie|Británie]]). Tito lidé prohledávali Cornwall a hledali všechny známé pozůstatky jazyka, jeho gramatiky, slovní zásoby i fonetiky. V 19. století tento vývoj pokračoval; zejména ve druhé polovině století vznikla celá řada významných publikací o kornštině a bylo sebráno mnoho pozůstatků středověkých kornských děl. Z tohoto nahromaděného substrátu po několika desetiletích mohl vzniknout úspěšný pokus o znovuoživení tohoto jazyka.<br />

▲O něj se postarali [[Henry Jenner]] a [[Robert Morton Nance]] v roce 1904. Jejich rekonstruovaný jazyk se zakládal na kornštině z pozdních dob její existence. Fonetika novokornštiny se zakládá z foneticky psaných záznamů ze 17. století, též z některých starších pramenů a ovšem i z dialektů angličtiny hovořené na poloostrově. Henry Jenner byl znalý i dalších keltských jazyků; již před vydáním základního kamene znovuobnovené kornštiny, (knihy ''A Handbook of the Cornish Language''), byl známý pod bardským jménem ''Gwas Myghal'' (Služebník Michala). Jenner se stal welšským bardem v r. 1899 a bretonským bardem v r. 1903; též studoval i [[manština|manštinu]]. Tito dva otcové moderní kornštiny normalizovali výslovnost a částečně rozšířili slovní zásobu (neboť historické prameny byly zvětšiny omezené na náboženskou sféru), a to zejména ze sesterské [[bretonština|bretonštiny]] a [[velština|velštiny]]. Důležitým mezníkem v procesu oživování bylo znovuzaložení [[Gorsedh Kernow]] (skupiny kornských bardů) v roce 1928; od té doby dodnes bylo již 1&nbsp;000 lidí přijato mezi kornské bardy, což ukazuje na povzbudivý stupeň obnovy dnešní kornštiny. R. M. Nance (známý jako ''Mordon'') byl kornského původu, narodil se však ve [[Wales|Walesu]]. ''Mordon'' založil v St. Ives 'Společnost starého Cornwallu' v r. 1920; tato společnost se brzy rozšířila na celý poloostrov a začala vydávat časopis existující dodnes. Jedno z mládežnických hnutí, ''Tyr ha Tavas'' (Jazyk a zem), vydával svůj vlivný časopis ''Kernow'' mezi léty 1934-6. I v něm bylo otisknuto mnoho originálních i znovu otisknutých děl v kornštině. Mezitím se ukázal rozkol, který trval po celá desetiletí a není zcela dořešen dodnes - Nance preferoval vyšší středověkou formu a postupně vyvinul jiný dialekt kornštiny. Ten byl nazván později '''sjednocená kornština''', neboli ''Unys'', kdežto Jenner chtěl kornštinu pokračující či více naroubovanou na její pozdní formu. Po mnoho let byl toto základ moderní kornštiny, ačkoliv i ''Unys'' trpěl nejednoznačností v zápisu atd. Nanceho spojenec Henry Lewis vydal v r. 1923 ''Llawlyfr Cernyweg Canol'' (Příručku středokornštiny); ve třicátých letech přibyly další vlivné jazykové příručky napsané rukama druhé generace kornských obrozenců. Nance a Peggy Pollard napsali několik her, jako např. ''Bewnans Alysaran'' (1940) či ''An Ballores'' (1932). Rok 1933 přinesl i znovuobnovení církevních bohoslužeb v kornštině. Stojí za zmínku, že v prvních dvou desetiletích byl jazyk oživen především ve své literární, nehovořené podobě; přerod do mluvené verze proběhl až později. Dílo Nanceho bylo završeno, když dokázal vychovat svou dceru jako prvního rodilého mluvčího moderní kornštiny.

▲V poválečných letech se kornština dokázala rozšířit poprvé do širších vrstev obyvatelstva poloostrova a velkou zásluhu na tom má tradiční hudba a písně Cornwallu. V roce 1966 byla vydána kolekce písní v kornštině ''Canow Kernow'' a v kornštině zpívala lokálně i mezinárodně velmi populární zpěvačka Brenda Wootton. Kornština v hudbě získávala na populárnosti a následovala další sbírka ''Hengan'' z r. 1983. V této době přibyla další možnost, jak použít jazyk v praxi krom specializovaných setkání - jazykové víkendy/týdny a procházky v kornštině; tato praxe se osvědčila a existuje dodnes. V roce 1951 se sjednotila skupina bardů, členů mládežnické skupiny ''Mladí Cornwallu'' a organizace ''Země a jazyk'' v politickou sílu ''Mebyon Kernow'' (Synové Cornwallu). Tato politická strana silně podporující kornštinu, ač dlouho relativně marginální, získává podstatnější vliv na Cornwallu až v posledním desetiletí. V pozdních šedesátých letech vznikla organizace spravující záležitosti moderního kornského jazyka - tzv. ''Kesva an Tavas Kernewek''. Ta mohla normalizovat jazykové zkoušky, udělovat jazykové certifikáty a fungovat jako jazyková akademie kornštiny. V r. 1972 začala působit další vlivná instituce - ''Institut pro kornská studia''. Její první ředitel, Charles Thomas, byl kritikem Nanceho verze jazyka. V osmdesátých letech se kornština dostala mnohem více k nejmenším dětem, které byly v té době poprvé ve větším měřítku vychovávány dvojjazyčně. Tomuto vývoji pomáhala specializovaná literatura, jmenovitě ''Len ha Lyw'' (Čti a barvi). V roce 1984 existovalo 18 míst na Cornwallu, kde bylo možné studovat tento jazyk a dokonce 5 mimo vlastní Cornwall. V roce [[1986]] [[Ken George]] reformoval kornský pravopis a výslovnost v takzvané '''opravené kornštině''' (''Revised Cornish''), ze které se obratem stala '''Kernewek Kemmyn''' („běžná kornština“). Její výslovnost založil na té z konce 15. století a k celé práci na reformě použil i počítačové modely pro vyšší efektivitu a přesnost. Následovně roku [[1987]] ji [[Kesva an Taves Kernewek|Výbor kornského jazyka]] přijal jako preferovaný systém. Na samém konci 80. let na scénu přišel další návrh kornštiny - učitel kornštiny Richard Gendall se pokusil poukázat na výhodnost pokračování v pozdní kornštině, neboť podle něj více reflektovala Cornwall. Keltské neologismy považoval za cizí konstrukty a preferoval přejímání slov z angličtiny. Jeho verze se nazývá '''pozdní moderní kornština''' a prosazuje ji ''Cussel an Tavaz Kernuack''. Rok 1995 přinesl další pokrok v chápání moderní kornštiny; tehdy poprvé došlo k revizi stávajícího vývoje kornštiny kvalifikovaným doktorem filologie keltských jazyků. Nicholas Williams z Univerzity v [[Dublin|Dublinu]] porovnal tři verze moderní kornštiny (''sjednocenou'', ''pozdní'' i ''běžnou'') s původní kornštinou a došel k závěru, že nejlepší verzí je sjednocená kornština (tzv. ''Unys''), nicméně navrhnul celou řadu vylepšení a zdokonalení. Jeho verze se poté nazývala '''unifikovaná revidovaná kornština''' (tzv. ''Kernowek Unys Amendys'', KUA). Doktor Williams vydal ve svém dialektu dva velké slovníky kornštiny v r. 2000 a 2006. V poválečném období došlo také k postupnému přeložení náboženských spisů do těchto dialektů kornštiny; tak byla přeložena ''Book of Common Prayer'' v r. 1980. Odhaduje se, že na konci 80. let mluvilo plynně kornsky asi na sto lidí a na počátku tisíciletí již nejméně 400. Tento počet se zpětinásobil do r. 2008.

▲'''Od schválení jednotné spisovné verze moderní kornštiny až dodnes'''

▲S existencí několika vzájemně nepříliš nakloněných systémů, lišících se navzájem preferencí ortografie jiného období, přišla i značná roztříštěnost tohoto jazykového hnutí a snaha obnovit kornštinu se vnitřně vyčerpávala. Bylo jasné, že bez existence jediného, všemi uznávaného systému psaní a výslovnosti hrozí jazyku značná újma v blízkém budoucnu. Na příkladu slova 'kornština' lze reflektovat těžkosti před-spisovné verze: existovali verze ''Gernewreg'', ''Kernewek'', ''Kernowek'', ''Kernouack'', ''Gerneweg'' a jistě by se našli i další, byť se ve výslovnosti výše zmíněné liší minimálně. Těžkosti dále prohlubovalo, pokud čtenář textu našel na jediné straně celou řadu verzí pro jedno slovo; některé verze též způsobovaly problémy se čtením kvůli svému velmi nepřesnému zápisu.

▲Proto byla konečně v roce 2008 přijata dohodou z nutnosti standardní [[pravopis|ortografie]] kornštiny FSS ('''Furv Skrifys Savonek/Form Skrefys Standard'''), která je do roku 2013 zaručeně stabilní s tím, že v tomto roce pravděpodobně dojde k její další revizi. Do FSS se dostaly prvky ze všech existujícíh forem kornštiny. Nyní předpřipravený soubor změn je znám jako '''Kernowek Standard''' (KS), pravděpodobně nejpřesnější známá forma zápisu všech existujících forem kornštiny. ''Kernowek Standard'' je forma navrhnutá skupinou ''UdnFormScrefys'' (tj. členové všech skupin vyjma dominantní ''kemmyn'', které vytýkají nepřesnosti). Členové dialektu ''kemmyn'' mají přichystaný vlastní návrh změn standartní spisovné kornštiny; jmenuje se '''Kernowek Dasunys''' (sjednocená kornština) a taktéž čerpá ze všech čtyř dialektálních forem jazyka. <br />