Vznik a vývoj sluneční soustavy: Porovnání verzí

Poté, co se sluneční soustava zformovala, oběžné dráhy plynných obrů se dále pomalu měnily a&nbsp;ovlivňovaly velké množství zbývajících planetesimál. Asi po 500–600&nbsp;milionech let (tj.&nbsp;asi před 4&nbsp;miliardami let) se planety Jupiter a&nbsp;Saturn dostaly do vzájemné [[dráhová rezonance|rezonance]]&nbsp;2:1 (na dva oběhy Jupiteru připadal 1&nbsp;oběh Saturnu).<ref name=Levison2007/> Důsledkem byl gravitační tlak proti ostatním vnějším planetám, který způsobil, že Neptun byl vytlačen až za Uran a&nbsp;zakousl se do tehdejšího Kuiperova pásu. Zatímco se obě planety pohybovaly směrem ven, svým vlivem vychýlily většinu malých ledových těles Kuiperova pásu směrem dovnitř.<ref name=Levison2007/> Když se však planetesimály dostaly do interakce s&nbsp;Jupiterem, jehož obrovská gravitace je vysílala na vysoce eliptické dráhy nebo je dokonce vyrážela ven ze sluneční soustavy, byly důsledky opačné&nbsp;– dráha Jupiteru se posunula o&nbsp;něco více dovnitř.<ref group="pozn">Důvod, proč se Saturn, Uran a&nbsp;Neptun posunovaly vlivem interakce s&nbsp;planetesimálami směrem k&nbsp;okraji sluneční soustavy, zatímco Jupiter dovnitř, tkví v&nbsp;hmotnosti Jupiteru, díky níž byl schopen velké množství planetesimál vymrštit ven ze sluneční soustavy, zatímco ostatní, méně hmotní obři toho schopni nebyli. Když se nějaká planetesimála dostala do gravitačního vlivu Jupiteru a&nbsp;ten ji katapultoval pryč, odnesla si s&nbsp;sebou část jeho energie, a&nbsp;on pak klesl na nižší oběžnou dráhu kolem Slunce. Když podobným způsobem odmrštily menší těleso Neptun, Uran nebo Saturn, tak se dostalo na vysoce eliptickou dráhu, ale stále zůstalo ve sluneční soustavě, takže se mohlo v&nbsp;dalším oběhu vrátit a&nbsp;část energie zase planetě odevzdat zpátky. Když ale některá z&nbsp;planet Neptun, Uran či Saturn naopak nasměrovala menší těleso směrem dovnitř soustavy, pak získala jeho energii a&nbsp;posunula se na vzdálenější dráhu. Navíc takové těleso vyslané dovnitř sluneční soustavy mělo velkou šanci, že se dostane do vlivu Jupiteru, který ho vymrští ven, takže získaná energie pak Neptunu, Uranu či Saturnu zůstala.</ref> Tělesa, která Jupiter katapultoval na velmi eliptické dráhy pak vytvořila tzv.&nbsp;Oortovo mračno;<ref name=Levison2007/> tělesa vymrštěná méně silně Neptunem vytvořila současnou podobu Kuiperova pásu a&nbsp;rozptýleného disku.<ref name=Levison2007/> Tento scénář také vysvětluje, proč v&nbsp;současné době Kuiperův pás a&nbsp;rozptýlený disk obsahují tak málo hmoty. Některá z&nbsp;rozptýlených těles, včetně [[Pluto (plutoidtrpasličí planeta)|Pluta]], se dostala do gravitačního vlivu Neptunu a&nbsp;následně do rezonance oběžných dob.<ref name=Malhorta1995>{{Citace periodika