Neurologie: Porovnání verzí

'''Neurologie''' (z řeckého νεῦρον, neuron, "nervy" a -λογία, -logie, „-věda) je lékařský obor zabývající se studiem onemocnění a poruch nervové soustavy především na organickém podkladě. Zabývá se diagnostikovou a léčbou všech problému centrální, periferní a autonomní nervové soustavy. Lékař tohoto oboru se nazývá neurolog/neuroložka. Neurologie velmi úzce souvisí s [[Psychiatrie|psychiatrií]], [[Vnitřní lékařství|interním lékařstvím]], ale i s [[Pediatrie|pediatríípediatrií]]. Dětská neurologie je, kvůli řešení specifických problémů, samostatným lékařským oborem. S neurologií úzce souvisí specializovaný obor [[neurochirurgie]], ten se však zabývá řešením onemocnění a úrazů nervového systému chirurgickou cestou.

K výkonu profese neurologa nepostačuje pouze absolvování lékařské fakulty. V České republice je podmínkou pro získání odborné způsobilosti v oboru neurologie získání atestace.<ref name="Vyhlaska">[http://www.mzcr.cz/Odbornik/Soubor.ashx?souborID=11141&typ=application/pdf&nazev=%C3%9Apln%C3%A9%20zn%C4%9Bn%C3%AD%20vyhl%C3%A1%C5%A1ky%20%C4%8D._185_2009_Sb.pdf Vyhlášky č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, ve znění vyhlášky č. 361/2010 Sb.]</ref> Podmínky pro přihlášení k atestační zkoušce stanovuje Vyhláška č. 361/2010 Sb.: Po úspěšném absolvování prezenčního vysokoškolského studia v oboru všeobecné lékařství nebo v oboru ekvivalentním je získání atestceatestace. Příprava k atestciatestaci začíná absolvování základního neurologického kmene o délce 24 měsíců a vlastního specializovaného výcviku o délce 36 měsíců. Po této praxi o předepsané skladbě a po vykonání předepsaného počtu odborných výkonů se lze přihlásit k [[Atestace (lékaře)|atestační zkoušce]], jejímž absolvováním se lékař stává atestovaným neurologem.<ref name="Vestnik2011">[http://www.mzcr.cz/Odbornik/Soubor.ashx?souborID=12009&typ=application/pdf&nazev=Neurologie_V%C4%9Bstn%C3%ADk%202011_%C4%8Dastka%204_Duben%202011.pdf Neurologie: Věstník MZd ČR, duben 2011]</ref>

Vyšetření [[Mozkomíšní mok|mozkomíšního moku]] (likvoru) patří mezi metody využívané poměrně specificky v neurologii, pouze v některých případech využívají toto vyšetření lékaři v oboru [[infekční lékařství]]. Přístup k mozkomíšnímu moku je obvykle cestou [[lumbální punkce]], výjimečně pak cestou [[subokcipitální punkce]]. Diagnosticky cennou informací je tlak mozkomíšního moku, jeho barva i složení. Analýzou mozkomíšního moku lze získat informace zejména o infekcích a dašíchdalších zánětlivých procesech mozku a mozkových obalů.

Elektromyografie je metoda sloužící k hodnocení fukncefunkce periferního nervu, nervosvalové ploténky a svalu. Používá se zejména v diagnostice [[myasthenia gravis]] a [[Lambertův Eatonův syndrom|Lambertova Eatonova syndromu]].

Evokované potenciály představují metodu sloužící k vyšetření rychlosti vedení informace mozkem. Princip je jednoduchý, pacientův smysl je podrážděn definovaným podnětem a měří se EEG. Samozřejmě že na jednom záznamu není změna patrná, ovšem jestliže se toto zopakuje několikrát, lze zprůměrováním záznamů získat křivku odpovídající šíření podnětu příslušnou drahou. Nejvíce se používají [[vizuální evokované potenciály]] (VEP) a [[akustické evokované potenciály]] (AEP). Slouží jako metoda objektivně zjišťující funkci příšlušnéhopříslušného smyslu a jako metoda posuzující funkční závažnost postižení při [[Roztroušená skleróza|roztroušené skleróze]].

Řada neurologických onemocnění vyžaduje následnou rehabilitační péči, proto jsou neurologové v poměrně úzkém kontaktu s rehabilitčnímirehabilitačními pracovníky.