Magister militum: Porovnání verzí

== Vývoj ==

 

 

Magistri militum se nejpozději v [[5. století]] stali de facto veliteli veškerých vojenských jednotek v západní polovině říše a získali tak rozhodující vliv na politiku státu (jako například [[Stilicho]] nebo [[Aetius]]). Naproti tomu východním císařům se dařilo lépe ovládat své mocné vojevůdce, jakým byl třeba [[Belisar]]. Po zániku [[Západořímská říše|západořímského císařství]] v roce [[476]] propůjčoval východořímský panovník titul velitele vojska také některým [[Germáni|germánským]] náčelníkům a králům. Tento úřad, který až podezřele často zastávala osoba [[barbar]]ského původu, existoval po celé období pozdní antiky. Teprve v průběhu [[7. století]] se ve východořímské armádě upustilo od jeho používání, když byla stávající pohraniční vojska stažena z [[Thrákie]], [[Arménie]] a [[Orient]]u do [[Malá Asie|Malé Asie]], kde byla zreorganizována v rámci nového [[Thema|themového]] systému uspořádání obrany říše.