Invaze na Korfu 1923: Porovnání verzí

Italské námořnictvo bylo uvedeno do bojové pohotovosti již 30. srpna. Svaz čtyř [[bitevní loď|bitevních lodí]], čtyř [[křižník]]ů, 22 [[torpédoborec|torpédoborců]] a pěti [[ponorka|ponorek]] pod vedením viceadmirála [[Enrico Solariho]] s oddílem 10 tisíc vojáků na palubách vyplul následujícího dne. 31. srpna 1923 se v 15:00 hodin italský svaz objevil před přístavem [[Korfu]]. Solari ultimativně žádal řeckou [[kapitulace|kapitulaci]], na druhou stranu neumožnil místnímu velení kontakt s Aténami. Solari nechtěl riskovat své bitevní lodě a tak palbu na přístav obstaraly křižníky a torpédoborce, které napřed vystřelily salvu cvičné munice a poté, co Řekové nevyvěsili bílý prapor, následovala palba ostrou municí ráže 152 a 120 mm. Italové pokládali za hlavní opěrný bod posádky starou pevnost nad přístavem (''Fortezza Vecchia'') a právě zde dopadlo nejvíce granátů. Ve skutečnosti zde nebyl jediný řecký voják, ale civilní obyvatelstvo odsunuté Turky z Malé Asie. Další civilní obyvatelstvo bylo zabito při náletu italských stíhaček, které ostřelovaly [[kulomet]]y ulice přístavu. Italský útok si vyžádal 20 mrtvých a přes 50 raněných. Teprve nyní řecké velení ostrova vyvěsilo bílý prapor. Následný výsadek nenarazil na odpor, neboť sto vojáků a 150 příslušníků řeckého četnictva stejně nemělo šanci vzdorovat přesile a odpor by jen znásobil ztráty na životech civilního obyvatelstva.