Král Jan (Shakespeare): Porovnání verzí

Anglický Richard I., také známý jako Geoffrey Plantagenet, nebo jako Richard Cordelion je zabit mužem jménem Austria. V poslední Richardově vůli stojí, že jeho bratr Jan se má stat nástupce anglického trůnu. Vdova po Richardovi,jeho Constance,druhém bratrovi Konstancie cítí, že by se novým králem měl stát Richardův dospívající syn Artuš. Constance apeluje na krále Francie, Filipa, aby jí pomohl se zbavit Jana a dostat Artuše na trůn.

ObaFrancouzský královéprinc a jejich armády bojují proti sobě, aby dokázali kdo je pravý vládce Anglie Hubertovi, vůdci v [[Alžír]]u. Hubert nemůže být přesvědčen a namísto nabídek uzavírá dohodu s princem Luisem, kterýLudvík si bere Blanku, dceru Richarda I. a neteř krále Jana. Králové souhlasí a je uspořádána svatba, věno zahrnuje některé odlehlé britské ostrovy a mír mezi králem Janem a Filipem. Aby byl uspokojen Artuš a především jeho matka ConstanceKonstancie, král Jan jmenuje Artuše Vévodou z [[Britské ostrovy|Británie]]vévodou a hrabětem z Richmondu. ConstanceKonstancie neoceňuje žádný z těchto titulů, jelikož chce za každou cenu Artuše králem. Mizera (jméno, také nemanželský syn) neschvaluje svatbu a tituly a má strach, že z toho vzejdou špatné věci.

Ve svatební den kardinál Pandulph (papežský legát) a oznamuje králi Janu papežskou prosbu o jmenování arcibiskupa z Cantebury, kterého papež vybral. Král Jan nesouhlasí a nadále neposlouchá papeže. Výsledkem je exkomunikace krále Jana. Ze strachu před papežem, král Filip ruší svůj mír s Janem a válka vypuká znovu. Během bitva Mizera zabije Austria (jako pomstu za smrt svého otce Richarda I.). Král Jan dobývá Alžír, zajme Artuše. Jana nařizujeposílá Hubertovi návratho do Anglie s Artušem a rozkazem ho popravit, doufaje tak v právoplatnost svého královského titulu (připomíná Richarda III.). Pandulph navrhuje prince Luisovi, aby se pokusil stát anglickým králem, hraje tak hru s anglickou veřejností a s její pohoršením nad budoucí vraždou Artuše, která určitě přijde.

Hubert pověřený Janem zabitím Artuše se pokouší Artušovi vypálit oči Artušovi, ale nemůže (nevysvětlitelná změna plánu od původní vraždy). Králi oznamuje, že Artuš je mrtvý. Angličtí lordi odsuzují tento akt a snaží se získat pomoc prince LuiseLudvíka proti králi. Ze smutku z unesení a smrti syna umírá ConstanceKonstancie. Královna Elinormatka Eleonora také umírá, kvůli nespecifikovaným důvodům. Hubert poté oznamuje Janovi, že Artuš je naživu, aby ho obveselil, co ale není nikomu známoneví, že Artuš skočil z hradeb a zabil se. Král Jan se kaje Pandulphovi a usmiřuje se s církví. Následuje válka na anglické půdě, kterou vede Mizeranemanželský asyn chováRicharda se jako králI., zatímco Jan onemocněl a je neschopný rozhodovat. Mizerova armáda vítězí v rozhodující bitvě. Umírající Francouz, Melun, varuje anglické lordy, že Luis je zradí jakmile bude po válce, takže angličtí lordi změní opět stranu a přejdou zpět k Janovi. Odpočívající v klášteře, je král Jan otráven mnichem, který umírá když pro Jana následně ochutnává jídlo. Syn krále Jindřich se objevuje na scéně (čtvrté nárokování titulu krále) právě ve chvíli smrti svého otce. Pandulph přesvědčí Francouze, aby ukončili válku a vrátili se do [[Francie]]. Jindřich je korunován novým králem. Časový interval je od roku [[1210]] do roku [[1216]] n.l. Král Jan také podepsal [[Velká Listina svobod|Velkou Listinu svobod]], což Shakespeare vůbec neuvádí.

Shakespeare se v tomto díle zabývá vládou krále [[Jan anglickýBezzemek|Jana anglickéhoAnglického]], který vládl v letech [[1199]]-[[1216]]. BylShakespearovo synemdílo [[Jindřichamá II.]]blízký avztah [[Eleanork Akvitánská|Eleanorypředchozí Akvitánské]]hře „Problematická vláda krále Jana“ a otcemněkdy [[Jindřichase III.]]uvádí Věříi seto, že Shakespeare''Král napsalJan'' „Králeje Jana”pouze vrekonstruovanou verzí poloviněpředchozí devadesátýchhry let(například [[16E. století]],A. aleJ. vydánoHonigmann, byloPeter až roku [[1623]]Alexander).

Ve viktoriánské Anglii byla hra velice oblíbena a seděla viktoriánskému styluoblíbená. Do dnešních dob ztratila na popularitě a je asi nejméně známou Shakespearovou historickou hrou a hraje se jen zřídka.