Latinskoamerická integrace: Porovnání verzí

V&nbsp;roce [[1969]] bylo založeno [[Andské společenství státůnárodů]] (dnes [[Andské společenství národů]]) (CAN), jehož cílem bylo dosažení celní unie a posléze společného trhu na území svých členů. Od 90.&nbsp;let se integrační spolupráce v rámci Andského společenství zintezivnila - došlo k uzavření dohod o oblasti volného trhu a zavedení vnějších tarifů (1992).<ref name="Dev1"></ref>

Konec [[Studená válka|Studené války]] a s tím související otevření nových trhů v oblasti [[Východní Evropa|Východní Evropy]] a [[Střední Asie]] vytvořily nový kontext pro latinskoamerickou hospodářskou integraci. Tato nová situace vedla k oživení integračních snah a k iniciaci nové hospodářské a politické spolupráce v&nbsp;regionu. Spolupráci také posílila vlna [[demokratizace]] Latinské Ameriky během konce 80.&nbsp;a&nbsp;90.&nbsp;let 20.&nbsp;století. Vedle toho sehrála svojí roli dluhová krize a krize [[státní intervencionismus|státního intervencionismu]] v&nbsp;hospodářské oblasti, kterou prošla řada latinskoamerických států na konci 80.&nbsp;let. Tato krize vedla na konci 80.&nbsp;a na začátku 90.&nbsp;let k tendencím k hospodářskému (neo)liberalismu, jež se projevoval v oblasti regionální integrace vznikem nebo obnovením regionálních bloků svobodného trhu. Vznik severoamerického sdružení NAFTA vyvolával u řady latinskoamerických zemí obavy z potencionálního vyloučení z investičních možností. <ref>{{Citace monografie | příjmení = Lynch | jméno = David A. | odkaz na autora = | titul = Trade and Globalization. An Introduction to Regional Trade Agreements | vydavatel = Rowman & Littlefield | místo = Lanham | rok =2010 | počet stran = 329 | kapitola = The Americas | strany = 85-86 | isbn = 978-0-6690-3 | jazyk =anglicky }} Dále jen [Lynch 2010].</ref> Míra hospodářské závislosti na USA se v důsledku toho stala základem pro rozdílné koncepce integrace v oblastech Jižní Ameriky a Střední Ameriky a Karibiku.<ref>Lynch 2010, s. 86.</ref>

První kroky k vytvoření [[Unie jihoamerických států]] byly učiněny v roce [[2004]], kdy se jihoameričtí lídři dohodli o tzv. Smlouvě z Cuzca. O čtyři roky (2008) později uzavřely potom ústavní smlouvu, která se stala základem unie, sdružující celkem 12 států ležích na území jihoamerického kontinetu.{{#tag:ref |Členy jsou Argentina, Brazílie, Bolívie, Ekvádor, Guyana, Chile, Kolumbie, Paraguay, Peru, Surinam, Uruguay a Venezuela. |group="p"}} Panama a Mexiko získali status pozorovatelů. Cílem organizace je podle Ústavní smlouvy "''konstruovat jihoamerickou identitu a občanství a rozvíjet integrovaný regionální prostor v oblastech politiky, hospodářství, sociální, kulturní, životního prostředí, energetiky a infrastruktur jako příspěvek k posílení jednoty Latinské Ameriky a Karibiku.''"<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = UNASUR | titul = Tratado Consitutivo de UNASUR | url = http://www.unasursg.org/index.php?option=com_content&view=article&id=290&Itemid=339 | datum vydání = 2011-12-06 | datum přístupu = 2012-02-04 | vydavatel = UNASUR | jazyk = španělsky}}</ref> UNASUR představuje více politický než ekonomický projekt, který naráží na některé historicky dané problémy a tenze. Například v&nbsp;roce 2008 došlo v&nbsp;rámci UNASUR ke konfliktu mezi Kolumbii a Ekvádorem s Venezuelou. Kolumbie zautočila na jednotky FARC umístěné na ekvadorském území a našla doklady o tom, že FARC je financována Chavézovou vládou. Situaci, která směřovala k vojenskému konfliktu mezi Kolumbií a Ekvádorem s Venezuelou se nakonec podařilo vyřešit diplomaticky. <ref>Lynch 2010, s. 87.</ref>

Paralelně s UNASUR vznikala další latinskoamerická integrační organizace [[ALBA (Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky)|Bolívarský svaz pro národy naší Ameriky]] (ALBA). Ten vznikl v&nbsp;roce 2004 především z iniciativy venezuelského prezidenta [[Hugo Chávez|Hugo Cháveze]] jako reakce na vznik [[FTAA|Americkou zóny volného obchodu]] (FTAA), iniciovanou Spojenými státy americkými. Původně sa jednalo o bilaterální spolupráci mezi Venezuelou a Kubou zaměřenou především na výměnu venezuelské ropy za kubánské zdravotnické lidské zdroje. Postupně se přičlenily některé další země.{{#tag:ref |Členy jsou Antigua a Barbuda, Bolívie, Dominika, Ekvádor, Kuba, Nikaragua, Svatý Vincenc a Grenadiny a Venezuela. V letech 2008-2010 také krátce Honduras. |group="p"}} Ideologickým základem ALBA je vedle bolívarské myšlenky také idea "socialismu pro 21.století" a především představa "nové mezinárodní gepolitiky" v multipolárním světě, která by vedla k vzniku nového mocenského bloku.<ref>Sanahuja 2010, s. 99.</ref> ALBA představuje projekt socialistického (alespoň ve své rétorice) bloku volného obchodu, který využívá rostoucích cen nafty jako základního nástroje své politiky. <ref>Lynch 2010, s. 101.</ref>

Ve stejnou dobu jako vznikal v Jižní Americe MERCOSUR se spojilo celkem 25 států karibské oblasti do volnější [[Asociace karibských států]] (ACS). 15 z nich je přitom členy staršího CARICOMu, který představuje celní unii některých karibských zemí. Asociace si ale neklade za cíl přímo hospodářskou nebo politickou integraci, ale spíše kooperaci s důrazem na turismus a pomoc při přírodních katastrofách.<ref>Lynch 2010, s. 100.</ref> Celkem šest členských států CARICOMu {{#tag:ref |Členy jsou Barbados, Belize, Guyana, Jamaika, Surinam a Trinidad a Tobago.|group="p"}} potom v&nbsp;roce [[2006]] vytvořilo [[Karibský jednotný trh a hospodářství]]. Do roku 2015 by měl uvnitř něj vzniknout režim volného pohybu zboží, služeb, kapitálu a kvalifikovaných pracovníků. <ref>Lynch 2010, s. 104.</ref>

Ve [[Střední Amerika|Střední Americe]] bylobyl v&nbsp;roce [[1991]] založen [[Středoamerický integrační systém]] (SICA) s cílem prohloubit vzájemnou koordinaci v oblasti hospodářské a politické integrace v rámci členských zemí.{{#tag:ref |Členy jsou Belize, Costa RicaKostarika, Salvador, Guatemala, Honduras, Nikaragua a Panama. |group="p"}} Paralelně s ním koexistuje starší projekt Středoamerického společného trhu (CACM), který zaznamenal v 90. letech oživení.<ref>Lynch 2010, s. 107-108.</ref> SICA oficiálně klade za cíl politickou integraci středoamerického regionu tak, aby se z něj stal region míru, svobody, demokracie a rozvoje.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Rodriguez Manzano | jméno = Irene | autor = | odkaz na autora = | titul = El nuevo marco politico e institucional en integración centroamericana | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Sanahuja | jméno sestavitele = José Antonio | sestavitel = | sborník = Integración y Desarrolo en América Central: Más allá del Libre Comercio | odkaz na sborník = | vydavatel = Los Libros de la Catarata | odkaz na vydavatele = | místo = Madrid | rok vydání = 1998 | isbn = 84-8319-030-3 | url = | kapitola = | strany = 150 | jazyk = španělsky}}</ref>Hospodářská závislost Střední Ameriky na USA se ale opět projevila, když Costa RicaKostarika, Salvador, Guatemala, Honduras a Nikaragua uzavřely spolu s USA v roce 2004 [[CAFTA|Dohodu o Středoamerickém volném trhu]] (CAFTA). Později během roku 2004 se k Dohodě přidala také Dominikánská republika (zkratka CAFTA-DR). <ref>Lynch 2010, s. 105-106.</ref>

Zastřešující organizací regionální integrace se stalo v&nbsp;roce [[2010]] [[Společenství latinskoamerických a karibských států]] (CELAC) sdružující celkem 33 států. Cílem CELAC je vedle prohlubování regionální integrace také "''posilování kooperace ve sféře společných zájmů''" a "''posilování dialogu, interakce a synergie mezi regionálními a subreginálními mechanismy integrace v Latinské Americe a Karibiku"''.<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = CELAC/CALC| titul = The CALC Goals| url =http://www.celac.gob.ve/index.php?option=com_content&view=article&id=15&Itemid=10&lang=en | datum vydání = | datum přístupu = 13-03-2012 | vydavatel = www.celac.gob.ve | jazyk = španělsky}}</ref>