Východoněmecké povstání: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+nj.název,encykloped.úvodu,rus.>sov.,čj
m typo
Řádek 14:
== Povstání ==
[[Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F005191-0040, Berlin, Aufstand, sowjetischer Panzer.jpg|thumb|right|Sovětský tank při potlačování povstání]]
Dopoledne 16. června se na staveništi 40. bloku východoberlínské Stalinalee schromáždilshromáždil průvod demonstrantů. S transparentem "Konec zvyšování norem!" zahájilo asi tři sta stavebních dělníků svůj pochod. Bezprostředním iniciátorem pochodu bylo oznámení vlády, že hodlá zvýšit pracovní normy o 10% procent, avšak při zachování stejného platu. Postupně se k nim připojilo dalších sedmnáct set lidí a tento dvoutisícový průvod se přesunul ke spolkovému předsednictvu FDGB (Svobodný německý odborový svaz) ve Wallstrasse. Když narazili na zavřené dveře, pochodovali demonstranti k budovám ministerstev na Liepziger Strasse. Rozhořčení davu, který se mezitím zpětinásobil, se ještšještě zvýšilo, když se s nimi nikdo nechtěl bavit. Nakonec se před nimi objevil ministr průmyslu Frtiz Selbmann, pokusil se k nim promluvit, ale byl překřičen. Masy začaly požadovat odstoupení vlády.
 
17. června ulicemi Berlína pochodovalo 12 000 dělníků z oceláren v Hennigsdorfu, 16 000 dělníků z Reichsbahnbauunion. Na dvaceti tisíc dělníků ze stavebnictví se shromáždilo na Strausberger Platz. Během dopoledne vstoupilo do stávky dělníci nejdůležitějších průmyslových gigantů jako bapřnapř. AEG, Kabelwerk Oberspree nebo elektrárny Klingenberg. V jedenáct hodin byl zastaven provoz tramvají. Protesty vyvrcholili masovou demonstrací 15 000 henningsdorfských a východoberlínských kovodělníků na stadionu Waltera Ulbrichta.
 
Dělníci začali organizovat stávkové výbory, které společně vznesli svůj hlavní politický požadavek - sjednocení Německa prostřednictvím transparentních a demokratických voleb.
 
Ve 13 hodin vyhlásil sovětský velitel města generálmajor Dibrova výjimečný stav. Sovětské tanky obsadily střed Berlína. Proti nim neozbrojení demonstranti nic nezmohli a tak se ulice vyklidily. Od 21:00 byl zákaz vycházení a situace se postupně uklidňovala.
 
18. června vypukly stávky mimo Berlín a brzy zachvátily celou zemi. Celkově se na stávce podílelo na 600 podniků s půl milionem dělníků. Proběhlo asi 560 místních demonstrací, manifestací, stávek a násilných činů proti úředním osobám.
Řádek 28:
== Důsledky. ==
[[Soubor:DBPB 1953 110 17.Juni.jpg|thumb|right|Západoberlínská známka připomínající povstání]]
Po rozdrcení povstání sovětskými jednotkami sáhla centrální vláda k tvrdým opatřením. V průběhu masivní vlny zatýkání bylo v henjen v Berlíně zadrženo 1744 osob včetně členů stávkových výborů. 23. června bylo ve východoněmeckých věznicích drženo na více než 6000 osob, k 1. červenci už počet dosahoval k deseti tisícům. Odsouzeno bylo 1500 obžalovaných, dva k trestu smrti.
 
Sporadické stávky a pasivní odpor pokračovali až do 24. června, kdy Ministerstvo státní bezpečnosti vydalo tiskovou zprávu, že v zemi je už klid.