Rozhodčí řízení: Porovnání verzí

Zákonem č. 19/2012 Sb. se s účinností od 1. 4. 2012 novelizuje zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Novela zákona významně mění podmínky rozhodčího řízení mezi podnikatelem[[podnikatel]]em na jedné straně a [[spotřebitel|spotřebitelem]]em na straně druhé. Potřeba přijetí novely vyplynula ze stavu, kde se rozhodčí doložky staly velmi rozšířenou součástí [[spotřebitelská smlouva|spotřebitelských smluv]], přičemž [[judikát|judikatura soudů]] soudů se k takovému ujednání začala stavět odmítavě, neboť sjednání rozhodčí doložky může být v rozporu s ochranou spotřebitele z důvodu nepřiměřenosti takové sjednané podmínky. Rozhodčí doložky byly pak soudy mnohdy označené za neplatné dle ustanovení § 55 a 56 Občanského[[Občanský zákoník (Československo, 1964)|občanského zákoníku]].

V případě rozhodčího řízení se spotřebiteli se rozšířila také praxe rozhodčích doložek, které namísto rozhodce označovaly arbitrážní centra či soukromé rozhodčí soudy, nikoliv rozhodčí soudy vzniklé na základě zákona. [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]] pak v nálezu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10, judikoval, že takové rozhodčí doložky jsou ve spotřebitelských smlouvách neplatné. Rovněž také připomenul usnesení velkého senátu [[Nejvyšší soud České republiky|Nejvyššího soudu]] z 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, v němž Nejvyšší soud konstatoval, že v rozhodčí doložce se lze dohodnout buď na ''ad hoc'' rozhodci [[Fyzická osoba|fyzické osobě]], anebo na stálém rozhodčím soudu. Jenom stálý rozhodčí soud však může vydávat svá vlastní pravidla (statuty a řády), která mohou určit jak jmenování a počet rozhodců, tak i způsob vedení řízení a náklady rozhodčího řízení. Podle Nejvyššího soudu tak rozhodčí doložka sjednaná ve prospěch např. Sdružení rozhodců, s. r. o., ale i jiných soukromých subjektů, je neplatná, neboť nejedné o stáéstálé rozhodčí soudy zřízené zákonem. Uvedený nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2164/10 pak stanovil obecné podmínky pro přípustnost rozhodčího řízení se spotřebitelem.

Novela rozhodčího řízení tak především přináší změnu v tom, že rozhodčí doložka musí být musí být sjednána samostatně a nikoliv jako součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní; jinak je neplatná. Zákon také stanovuje nutné náležitosti rozhodčí doložky pro spotřebitelské spory. Spotřebitelské spory budou moci být rozhodovány jen rozhodci s [[Právník|právnickým]] vzděláním, kteří budou zapsaní do ''seznamu rozhodců'' vedeným [[Ministerstvo spravedlnosti České republiky|Ministerstvem spravedlnosti]]. Novela zákona také zakazuje současnou praxi v podobě označení soukromých rozhodčích center, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud.

* [http://www.usoud.cz/clanek/GetFile?id=5871 Nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10]

* [http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=371&CT1=0 Návrh novely zákona o rozhodčím řízení a Důvodová zpráva]

* [http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=z&id=23691 Zákon č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony]