Moskevské velkoknížectví: Porovnání verzí

Mezitím Tataři podnikali loupeživé nájezdy na Rus, kde vraždili a ničili nově budované hodnoty. Jurij Daniilovič se snažil dosáhnout odvolání tatarských výběrčí z ruských zemí a soustředit vybírání tatarské daně, tzv. ''vychodu'' do svých rukou. To se podařilo za vlády jeho mladšího bratra [[Ivan I. Kalita|Ivana I. Kality]] (1325-1341, veliký kníže vladimirský od 1328), který byl schopným, ale také velmi pragmatickým vládcem a používal ne právě vybíravé prostředky. Dokázal obratně shromáždit značné finanční prostředky, a to především díky tomu, že daně, které odváděla ruská knížectví do Zlaté hordy, procházely jeho rukama. Šlo o značně vysoké částky, jejichž výběrem zatížil Ivan především ekonomicky zdatný [[Novgorod]], nikoliv vlastní moskevské poddané. Použil je na další rozšiřování území moskevského knížectví, okázalou výstavbu v sídelní Moskvě, ale také k podplácení představitelů Zlaté hordy, aby je přiměl jednat ve svém zájmu. Jeho vztah k chánovi byl navýsost loajální. Na přelomu let [[1327]] až [[1328]] stál v čele tatarské trestné výpravy, která měla za úkol zlikvidovat protitatarské povstání v Tveru a kromě toho zdevastovala široké okolí. Povstání a pozdější poprava tverského knížete [[Alexandr Michailovič Tverský|Alexandra Michailoviče]] v Hordě roku [[1339]] ukončily mocenské ambice tverských vládců. V následujíchnásledujících letech Tver nevedl politiku nepřátelskou vůči Moskvě a stal se do jisté míry závislým na moskevských vládcích.

V důledkudůsledku Ivanovy politiky zůstalo území moskevského knížectví ušetřeno excesů tatarského plenění a mohlo se zdárně ekonomicky rozvíjet a bohatnout.

Vláda velikého moskevského knížete [[Ivan III.|Ivana III.]] (1465-1505) byla velmi důležitou etapou dějin moslevskéhomoskevského státu. Uzavírala předchozí epochu, jíž dominoval integrační proces ruských zemí a boj proti tatarské nadvládě, což otevíralo před moskevským státem nové možnosti dalšího vývoje. Ivan III. završil politické směřování svých předchůdců - vymanil ruské země definitivně z tatarského područí a sjednotil je pod svrchovaností Moskvy.

Předpoklady ke zdárnému dovršení sjednocování ruských zemí kolem jediného centra vytvořila porážka vnitřní opozice údělných knížetknížat za vlády Ivanova otce [[Vasilij II. Vasiljevič|Vasilije II.]] (1425-1465). Ivan III. tak mohl pokračovat ve sjednocovacím úsilí svých předchůdců bezprostředně po nastoupení na trůn. V roce 1463 byla definitivně k moskevskému knížectví připojena [[Jaroslavl]] a v roce 1474 zbývající části [[rostov]]ského knížectví. V tomto případě se vládci posledních menších samostatných celků sami poddali většímu a mocnějšímu politickému subjektu, třebaže tak neučinili zcela dobrovolně,ale pod tlakem okolností.

* {{Citace sborníku|příjmení=Picková|jméno=Dana|odkaz na autora=Dana Picková|titul=''Habsburkové a Rurikovci na prahu novověku. Příspěvek k dějinám rusko-habsburských vztahů na přelomu 15. a 16.století''|sestavitel=|sborník=Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica, Monographia CLIV|místo=Praha|vydavatel=Nakladatelství KarlinumKarolinum|rok vydání=2002|isbn=80-246-0308-X|issn=0567-8307|url=|poznámka=225 s|strany=|jazyk=}}