V [[Česko|českém]] právu je obecně upraveno v [[občanskýObčanský zákoník (Československo, 1964)|občanském zákoníku]] a zvláště pro [[obchodní právo|obchodněprávní]] vztahy v [[obchodní zákoník|zákoníku obchodním]].
== Vznik promlčení ==
Řádek 31:
# uplynutí [[zákon (právo)|zákonem]] stanovené doby, ''promlčecí lhůty'', a
# uplatnění tzv. ''námitky promlčení'' [[žalovaný]]m před soudem.
Práva uplatnit promlčení se nelze předem vzdát<ref>§ 574 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., [[občanský zákoník]] (dále jen „ObčZ“)</ref> a běh promlčecí lhůty nelze krátit, prodloužit ji je možné pouze v případě obchodněprávních vztahů.<ref>§ 401 zákona č. 513/1991 Sb., [[obchodní zákoník]] (dále jen „ObchZ“)</ref> Soud k promlčení z úřední povinnosti nepřihlíží a ani je z úřední povinnosti nezkoumá, k tomu je právě třeba výslovných námitek dlužníka. Bez nich k promlčení nedochází.<ref name="§ 100">§ 100 ObčZ</ref><ref>§ 388 odst. 1 ObchZ</ref> Nezáleží na tom, zda o možnosti uplatnit promlčení dlužník věděl, či nikoli. Soudy mají navíc poučovací povinnost pouze k [[procesní právo|procesním]] právům a povinnostem, nikoli k [[hmotné právo|hmotněprávním]],<ref>§ 5 zákona č. 99/1963 Sb., [[občanský soudní řád]]</ref> kam promlčení spadá, takže záleží pouze na žalovaném, zda o promlčení ví a zda takovou námitku v soudním řízení uplatní.
Od promlčení je proto nutné odlišovat [[prekluze|prekluzi]], kdy uplynutím času pohledávka zaniká automaticky ze zákona a soud tuto skutečnost zkoumá a přihlíží k ní z úřední povinnosti.<ref>§ 583 ObčZ a § 330 zákona č. 262/2006 Sb., [[zákoník práce]]</ref>
