Horní cesty dýchací: Porovnání verzí

'''Horní cesty dýchací''' jsou částí [[Dýchací soustava (člověk)|lidské dýchací soustavy]], které slouží k dopravě vzduchu z [[nos]]u na rozhraní mezi [[hrtan]]em a [[Hltan#Hrtanová část (laryngopharynx)|hrtanovou částí hltanu]]. Jejich součástí jsou [[nosní dutina|dutina nosní]], [[Hltan#Nosohltan (nasopharynx)|nosohltan]], [[Hltan#Ústní část hltanu (oropharynx)|ústní část hltanu]] a [[Hltan#Hrtanová část (laryngopharynx)|hrtanová část hltanu]].

 

*[[Nos]] zahrnuje kořen nosu, hřbet (kostěný podklad tvořen [[nosní skořepy|nosními skořepami]]), hrot a 2 křídla (mezi nimi [[nosní přepážka]]).

[[Dutina nosní]] ''(cavitas nasi)'' je velká dutina, rozdělená přepážkou na dvě části. V přední části je přepážka tvořena [[chrupavka|chrupavkou]], v zadní [[kost radličná|kostí radličnou]] a svislou ploténkou [[kost čichová|kosti čichové]]. Spodina nosní dutiny je tvořena kostmi, které se podílejí na stavbě tvrdého patra. Ve stropu je dírkovaná ploténka kosti čichové, přes kterou procházejí [[slzy]]. Boční stěny jsou bohatě členěné; vystupují z nich 3 páry nosních skořep (dolní, střední, horní), které rozdělují každou polovinu nosní dutiny na horní, střední a dolní průchod; v dolním průchodu je [[slzovod]]. Celá nosní dutina je vystlána sliznicí, která zvlhčuje vzduch, filtruje ho a otepluje.

 

V horním průchodu je čichový oddíl, kde sliznice obsahuje [[čichové buňky]]. Sliznice je růžová a pokrytá [[řasinkový epitel|řasinkovým epitelem]] (zachycuje se v něm [[prach]]) pod kterým jsou [[žlázy]], produkující [[hlen]]. Ve slizničním vazivu jsou bohaté [[žilní pleteně]] – při jejich poraněních nastává [[krvácení z nosu]] (epistaxis).

 

[[Vedlejší dutiny nosní]] (sinusy, ''sinus paranasales'') mají ještě větší objem než [[dutina nosní]], jsou s ní spojeny a obklopují ji v ''čelní kosti'', ''čelní kosti'', ''čichové kosti'', ''klínové kosti'' a v ''horních čelistech''. Jsou vystlány sliznicí s hlenovými žlázkami a vyplněny vzduchem, [[lebka]] je jimi nadlehčována (pneumatizována). Také jsou uzavřené (nemají odtok) a tak můžou být postižené [[zánět]]em, při [[nachlazení]] někdy musí být proraženy. Při tvoření hlasu se uplatňují [[rezonátor|rezonanční dutiny]]. Novorozenci je nemají (vznikají až v dětství když kostnatí lebka, sliznice se do ní vchlipují).

 

{{Hlavní článek|Hltan}}

Nosní dutina přechází do [[hltan]]u ([[pharynx]]) dvěma [[choany|choanami]] (zadní nosní otvory) Hltan se dělí na tři části, horní (nosohltan), střední (ústní část) a dolní (hrtanová část).

Nosohltan odděluje od ústní části hltanu [[patrohltanový uzávěr]], tvořen měkkým patrem, které je při dýchání volně svěšeno, při [[polykání]] a mluvení zdviženo vzhůru. Ústní část je křižovatka dýchacích a trávicích cest. Na hrtanovou část navazuje jednak hrtan, jednak jícen. Vchod do hrtanu je při polykání uzavřen hrtanovou příklopkou.

 

 

U malých dětí je tato mandle silně vytvořena a při jejím nadměrném zbytnění se může stát, že se tím omezí spojení s dutinou nosní. Dítě dýchá nesprávně ústy. Dýchání se stává mělkým a povrchním, což má nepříznivý vliv na rozvoj [[hrudník]]u - zplošťuje se a svalstvo ochabuje - důsledkem jsou i poruchy v zakřivení [[páteř]]e. Na nedostatek kyslíku je citlivá taky [[nervová soustava]] – dítě je dráždivé, snadno se unaví. Dýchání ústy taky může způsobit odpor k jídlu, [[rýma|rýmu]], [[kašel]], [[katar průdušek]] a [[nedoslýchavost]], způsobenou chronickým zduřením Eustachovy trubice. Je třeba,aby se zbytnělá mandle operativně odstranila.

 

{{upravit bibliografii}}

{{Dýchací soustava}}