Dionysius Polanský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
doplněn infobox, kat, fix links
Řádek 10:
| místo_narození = [[Dolní Bečva]]<br />{{Vlajka a název|Rakousko-Uhersko}}
|datum_úmrtí = [[6. červen|6. června]] [[1971]]
|místo_úmrtí = [[Praha]]<br />{{Vlajka a název|Československo}}
| strana = [[Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová|Čs. str. lidová]]
| manžel/ka =
| děti =
| alma_mater = [[Univerzita Karlova]]
| podpis =
}}
'''Dionysius Polanský''' ([[8. říjen|8. října]] [[1894]] [[Dolní Bečva]] – [[6. červen|6. června]] [[1971]] [[Praha]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky]]
| titul = Dionysius Polanský
| url = http://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?org=285&id=3311
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-01-13}}</ref><ref name="Pehr200">Michal Pehr: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 200-201</ref>) byl [[Česko|český]] a [[Československo|československý]] právník, politik [[Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová|Československé strany lidové]] a [[únor 1948|poúnorový]] poslanec [[Národní shromáždění republiky Československé|Národního shromáždění ČSR]].
== Biografie ==
Politicky činný v katolických spolcích byl již před 1. světovou válkou. V letech [[1913]]-[[1915]] působil jako učitel na obecné škole v Dolní Bečvě. Za [[první světová válka|první světové války]] padl na východní frontě do zajetí a od roku [[1917]] bojoval v [[Československé legie|československých legiích]]. V říjnu 1918 se v [[Krasnojarsk]]u oženil s ruskou učitelkou. Do vlasti se s manželkou vrátil roku [[1920]] s hodností kapitána. Byl několikrát vyznamenán.<ref>{{Citace elektronické monografie
Politicky činný v katolických spolcích byl již před 1. světovou válkou. 1913-1915 učitel na obecné škole v Dolní Bečvě. Za 1. světové války padl na východní frontě do zajetí, vstoupil do československých legií a v říjnu 1918 se v Krasnojarsku oženil s ruskou učitelkou. Jako legionář získal hodnost kapitána a byl několikrát vyznamenán. 1920 se vrátil s manželkou do nově vzniklého Československa. Angažoval se v ČSL. V Praze založil a řídil tiskový orgán Svatováclavská stráž. Do roku 1927 působil v intendančí službě armády, současně studoval na UK filozofii a práva. 1927 se začal věnovat advokacii. V září 1939 zatčen gestapem, vězněn v Praze a poté v německých koncentračních táborech, kde se zapojil do odbojové činnosti vedené skupinami levicové orientace. Po květnu 1945 se stal členem výkonného výboru ČSL a stranu zastupoval v Zemském národním výboru v Praze. Angažoval se i v dalších organizacích (Svaz osvobozených politických věznů, viceprezident advokátní komory). Působil i ve Svazu československo-sovětského přátelství, což jej sbližovalo s KSČ.<ref>Michal Pehr: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 200</ref>
 
Za [[první světová válka|první světové války]] od roku [[1917]] bojoval v [[Československé legie|československých legiích]]. Do vlasti se vrátil roku [[1920]] s hodností kapitána.<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = dolnibecva.cz
| titul = zpravodaj
| url = http://www.dolnibecva.cz/dokumenty/zpravodaj-doc-11-12.doc
| jazyk = česky
| datum přístupu = 2012-01-18}}</ref><ref name="Pehr200"/>
| datum přístupu = 2012-01-18}}</ref> Po roce 1945 zasedal v ústředním výboru Československé strany lidové. Již před rokem 1948 patřil k tajným spolupracovníkům a členům [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]], který zevnitř ovlivňoval lidovou stranu ve prospěch komunistů. Během [[únor 1948|únorového převratu v roce 1948]] patřil v rámci lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům.<ref>{{Citace monografie
 
Angažoval se v ČSL. V Praze založil a řídil tiskový orgán ''Svatováclavská stráž''. Do roku [[1927]] působil v intendanční službě armády, současně studoval na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]] filozofii a práva. V roce [[1927]] se začal věnovat advokacii. V září [[1939]] byl zatčen [[Gestapo|gestapem]], vězněn v Praze a poté v německých koncentračních táborech, kde se zapojil do odbojové činnosti vedené skupinami levicové orientace.<ref name="Pehr200"/>
 
Po květnu 1945 se stal členem výkonného výboru ČSL a stranu zastupoval v Zemském národním výboru v Praze. Angažoval se i v dalších organizacích (Svaz osvobozených politických věznů, viceprezident advokátní komory). Působil i ve [[Svaz československo-sovětského přátelství|Svazu československo-sovětského přátelství]], což jej sbližovalo s KSČ.<ref name="Pehr200"/>
 
| datum přístupu = 2012-01-18}}</ref> Po roce 1945 zasedal v ústředním výboru Československé strany lidové. Již před rokem 1948 patřil k tajným spolupracovníkům a členům [[Komunistická strana Československa|Komunistické strany Československa]], který zevnitř ovlivňoval lidovou stranu ve prospěch komunistů. Během [[únor 1948|únorového převratu v roce 1948]] patřil v rámci „obrozené“ lidové strany k frakci loajální vůči KSČ, která v ČSL převzala moc. Patřil pak k jejím předním funkcionářům.<ref>{{Citace monografie
| titul = kol. aut.: Politické strany, 1938-2004
| vydavatel = Doplněk
Řádek 41 ⟶ 45:
| jazyk = česky
}}</ref>
 
Skrytě vyjednával s KSČ, což mu vyneslo významné místo v "obrozené" ČSL. Až do konce svého politického působení (1968) měl díky vynikající znalosti ruštiny a ruského prostředí na starosti propagaci spolupráce se SSSR. V červnu 1949 se stal náměstkem generálního tajemníka Katolické akce, 1953 vstoupil do Výboru československých obránců míru. By stoupencem Josefa Plojhara. Během Pražského jara byl mladšími lidoveckými kolegy za svoji činnost v 50. letech kritizován. Stáhl se do ústraní a krátce poté zemřel.<ref>Michal Pehr: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 201</ref>
 
Ve [[Volby do Národního shromáždění 1948|volbách v roce 1948]] byl zvolen do Národního shromáždění za ČSL ve volebním kraji [[Praha]]-venkov. Mandát obhájil ve [[Volby do Národního shromáždění 1954|volbách do Národního shromáždění roku 1954]] (volební obvod [[Litovel]]-[[Olomouc]]-venkov). V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do [[Volby do Národního shromáždění 1960|voleb do Národního shromáždění roku 1960]]. Po celých 12 let byl rovněž místopředsedou parlamentu.<ref>{{Citace elektronické monografie
Řádek 71 ⟶ 73:
| issn =
}}</ref>
 
Skrytě vyjednával s KSČ, což mu vyneslo významné místo v "obrozené" ČSL. Až do konce svého politického působení ([[1968]]) měl díky vynikající znalosti ruštiny a ruského prostředí na starosti propagaci spolupráce se SSSR. V červnu [[1949]] se stal náměstkem generálního tajemníka [[Katolická akce (státní)|Katolické akce]], roku [[1953]] vstoupil do Výboru československých obránců míru. ByByl stoupencem [[Josef Plojhar|Josefa Plojhara]]. Během [[Pražské jaro 1968|Pražského jara]] byl mladšími lidoveckými kolegy za svoji činnost v 50. letech kritizován. Stáhl se do ústraní a krátce poté zemřel.<ref>Michal Pehr: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 201<name="Pehr200"/ref>
 
== Odkazy ==
Řádek 82 ⟶ 86:
[[Kategorie:Narození 1894]]
[[Kategorie:Úmrtí 1971]]
[[Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy]]
[[Kategorie:Čeští advokáti]]
[[Kategorie:Českoslovenští legionáři]]
[[Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války]]
[[Kategorie:Vězni nacistických koncentračních táborů]]
[[Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti]]
[[Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění]]